Anttiho historie (2015–2017)
Je tomu již pěkná řádka let, kdy se poprvé z per Sarasota tria začala objevovat krátká úderná vyprávění v psané formě, tzv. Anttiho historie. Zde předkládáme pozornému čtenáři sborník těchto prací (a souvisejících původních textových a obrazových materiálů), které vznikly mezi léty 2015 a 2017, a to formou volných dialogů. Dobrou, prvorepublikovou, poctivou chuť.
Legenda:
◼ – Majkl
◼ – Mirda
◼ – Rob
2015-12-11
◼ Petr Čepek v roce 1904 ejakuloval do tepané asyrské vázy. Ta se následkem styku se syfilickým semenem roztančila v rytmu Země vzdálené od Kamila Střihavky. A Peťanovy příjice zapříčinily i to, že se na severozápadním nádraží utrhl vagon, který přejel jeho manželku hrající na didgeridoo. Nu což, stejně měla také syfilis. Do kasáren Jiřího z Poděbrad přijel na svém mezku léta páně 1102 císař Kokotrle. Okamžitě, jak seskočil ze zmoženého zvířete, upadla mu griliášová tyčinka do předem připravené louže. Jediné, co řekl, bylo krátké zaklení: "Eeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeee."
◼ Antti jednou cestoval na svém vepři po Meklenbursku a potkal tři sádelnaté konkubíny, které si mu postěžovaly na hejno bojechtivých poletuch, které jim rozoraly pole s pící. Antti se jen zasmál a řekl jim "ještě jsem dnes nejedl plesnivé plece z nejedlých jalovic" a odjel do prdele.
◼ Když Antti projížděl se svou družinou chrabrých okounů atakamskou pouští, jeden Tuareg zkroucený revmatismem na půl huby nadhodil: "Hej, ty stará vykouřená markytánko, odtáhni zpět do třeboňské stepi!" Antti okamžitě tasil kord a nebohého Tuarega zbavil ohyzdného nasoleného přirození ve tvaru telecí ledviny. Když tuto ledvinu posléze feloval jeho majordomus Troglodit, řekl jen: "Lahodné péro!"
◼ Antti na svých cestách osmanskou Rusí zplodil s obézní konopnou kabelí odporné dítě vyrobené z kaučuku. O toto dítě se staral s mateřskou péčí, dokud mu jednoho dne neřeklo, ze prodává lecitin maurským negrům. Gumove batole snědl vykládanou lžící a zapil otomanskou kořalou.
◼ To dítě bylo dosrané sojovým lecitinem a gumou guar, pročež ho Antti nařkl z čarodějnictví i z toho, že je to veganská píča a utloukl ho mrtvou slépkou takahe.
◼ Aby utešil svůj smutek, nechal se poté naverbovat k francouzským legionářům jako sapér. Během výcviku začal za peníze vylizovat mužské prdele, pročež ho obvinili z toho, že je makléř. Antti se bránil, že nikdo z nich neví, kdo to je makléř, a celý pluk utopil ve sklenici maltézských kemrů.
◼ Poté, co v Andalusii ukopal k smrti havanského psíka, odebral se tišit svůj žal na svou alsaskou rezidenci, kde pomocí kolesového rypadla souložil se svou otrokiní. Jmenovaná otylá nádenice mu musela lízat jeho opeřené skřele a poslouchat houslové koncerty Josefa Suka, pročež zešílela a upadla v zapomnění a zemřela. Když ji Antti pohřbíval ve značkovém rubáši, ještě ji před kremací pro jistotu pěkně zmrdal. "Tělo má jít do hrobu zhuntovaný," řekl se šlemem na rtech.
◼ (hlasem Trégla) Antti prcal kachny!
2015-12-26
◼ Když se o této slovutné maně doslechl Antti, hned vyrazil Halič dobýt za pomoci svých věrných ježur lavare. Jeho jenerál Francis von Madeland mu to chtěl rozmluvit, tak ho pověsil na sádelnaté prsy své pratety. Po dobytí Haliče použil sorbet ze Sypalovy prdele na kuří oko na Kanyzově levé kouli, vzniklé požitím nezralého tuřínu posviněného kuřincem slépky prosrané vývarem z pubertalních uhrů!
2016-01-12
◼ Anttiho gigantomastie jednou vyhodila do povětří papežského kurfiřta!
◼ Který posléze konvertoval k judaismu a v centru Tel Avivu snědl dítě.
◼ Antti šel a připosral se, jenže jak mu smrděly nohy tak odporně, že to nikdo nepoznal, jeho věnčitý hrdalec plesal nad tou plesnivou nádherou, že se mu ježilo chřípí. A skučel.
2016-06-02
◼ Tam jsou dosraní lidé.
◼ V zelené bundě Antti. A ještě je Antti v šedivé bundě. Jak kráčí od lékárny.
◼ V té tašce má dítě!
◼ A novorozence koně převalského. Dělá z něj vybranou pečeni. Tento pokrm nazývá mléčné hříbě na rozmarýnu.
◼ Ale nikdy ji neochutnal, po dvactihodinovém pečení ji splachuje do hajzlu.
◼ Protože se podle starodávného receptu peče na 320 stupňů. Čili do hoven.
◼ Antti ho občas ještě nadívá drcenými pastevci jalovic plemene humidor!
◼ Který tam ovšem může dát i v plastovém obalu. Protože to stejně letí do stoupy.
◼ Přesně tak se drcený pastevec jalovic plemene humidor distribuuje k maloobchodníkům!
◼ Bez obalu totiž odporně páchne po zatuchlých smržích.
◼ Ze zatuchlých smržů Antti dělá vynikající perkelt!
◼ Na svých výpravách bulharskými horami z nich rovněž zhotovoval džuveč značky Ideáááál.
2016-06-29
◼ Antti se svojí stížností u Ústavního soudu neuspěl. Svůj spor proto postoupil severobrabantským a jiholombardským histaminovým biřicům. Tito, ve snaze velkoknížeti Anttimu za každou cenu vyhovět, vysrali dva veletucty koriandrových stařen, které Antti okamžitě, ale okamžitě a instatně snědl.
◼ Načež se mu z prdele ozvalo hlasité "uá", výskl si a vysral poslední zbytky šlemovité tkáně stařeny Ka. Říhal do hlíny a tvářil se spokojeně. Ale tu najednou z holení se mu počalo dýmat a to už věděl, že je zle – hučelo mu v kládě – to když na něj šel mrzký bratr mrdavec.
◼ Štěstí tomu nechtělo, že v ten moment vešla do Anttiho jurty malomocná rumunská baba Vladimirescu řečená Bobodo. Anttiho kapral Debil se ji pokoušel zastavit, věda, že mu hučí v kládě jak turek, když se dosere jeřabinou. Antti kaprála zmlátil prastarou nádobou na topinambury, a babu Bobodo znasilnil mastným celofánem od perkeltu. Poté se mu na moudí udělalo mokvavé varle z eternitu. Ihned na něj zakřičel "ty bojechtivý mezuláne!" a vystříkal čtyři kopie Bronislava Poloczka, které mu v příštích bojích velmi dobře posloužily!
2016-06-30
◼ To je stepní husice plemene kokoro.
◼ A zároveň také Antti.
◼ Ano! Pokud vám připadá podobná Anttimu, skutečně se nemýlíte. Antti tyto husice v pravidelných cyklech vylučuje močovou trubicí do železné karafy s kozím hlenem. A dělá to proto, že válka ohrozila Anttiho obchod chmelem.
◼ Jednoho dne Antti vyloučil místo husice kokoro žluvu pupado. To ho natolik rozčíilo, že v kartách prohrál sváho Labakana z benzoanu a pak nasral do babyboxu psíka podplukovníka lidové armády.
◼ Po požití žluvy pupado mění Anttiho sperma barvu z karmínové na hovnově hnědou. Pokud se toto sperma smíchá s jehněčí žaludeční tráveninou, vznikne učiněný elixír mládí. Antti v něm utopil již přes 20 halachických stařen z Jericha i Užhorodu. Díky tomu Antti vydělává na nákladné dovolené na Kapverdách i na Lipně, kde pravidelně chčije lidem do poštovních schránek.
◼ Antti zase prcal. Doufal, že se mu vyrojí pod patami mazlavá tkáň býka prkopulda z říše qazarů-qazihradů, ale místo toho si Antti protrhl pekáč, na kterém sjížděl peří bezpernaté zvěře, přičemž využil dynamiky kopyt neexistujícího tura k prcání vzdušných zámků arcilombardského Frňála Běháčka.
2016-07-03
◼ Kdo mrdá, ten krade!
◼ A kdo prcá, ten zabijí židovské děti!
◼ Ano! Jistě a Antti prcá kališníky!
◼ Antti je mizerný utrakvista.
◼ Antti naschvál vypil leštidlo na podlahy, protože pak jeho pyj penetruje i keramzit!
◼ Lešek Semelka – leštidlo bot!
◼ Bulvární senzace: Antti jí kemry!
◼ Ne Antti na Somra, ale Somr na Kemra hodil Somrovi pod kola Anttiho kemra.
◼ Víme první: Antti chčije modelínu!
◼ Prdelí napřed vždy dosáhne míru.
◼ Antti jednou z žigulíku, Pitharta a tuby Jesenky vytvořil pergolové loutkové divadlo pro karlínské cikány. Netřeba říkat, jak celá anabáze dopadla – Anttimu ukradli moreny jeho Avii a přejeli s ní přes jeho houbové leporelo.
◼ Cikoriím se Anttiho křupinky tak zalíbily, že začali svévolně prcat hrazdy na vyvýšeném botníku svého odporně proschlého leteckého avtomobilu. Černí jako bota jeden přes druhého sýčkovali a v rytmu nejjemnější samby točili motýlky podél židovské poloosy zla představenou pederastem a náremným blbem, panem Chujavcem Nedosraným. Antti, vida tuto líbeznou eklektiku, zrychlil a mrdal již takovým tempem, že kolemjdoucí brečeli ne slzy, ne krev, nýbrž močovinu, kterou cikorky tolik milovali.
2016-12-01
◼ Cunnilingus v Kamenných Žehrovicích má svá úskalí! Specialista místního lazebnického salónu – holení s pointou.
◼ V Kamenném Přívozu zase velice rádi řezníci prcávají raky, je to taková jejich každoroční slabůstka.
◼ Ovšem po vymření raka kamenáče se cesty mrduchtivých přívozáků a macatých korýšů rozcházejí. Rak kamenáč nemá Eustachovu trubici, to mu umožňuje létat i za tmy a popíjet belgická nakouřená piva ze sklepu hraběte Lažanského.
◼ Z raka kamenáče se postupem staletí vyvinula speciální odrůda raka, který se živí výhradně fazolemi a hrachem vhozených do špinavých řek. Vyznačuje se odporným zápachem, který produkují jeho žábry.
(https://cs.wikipedia.org/wiki/Rak_s_prdicími_žábry)
◼ A ještě drobnost – rak kamenáč nemá čůráka.
◼ Nemá, to je pravda, ale za to má trojici ohromných kulí. Lidé si oblíbili jeho bohatou přezdívku "fiškulín". Ač neprávem.
◼ Bohužel, lidi všechno překroutí. Jakkoliv je ale maso raka kamenáče považováno za gourmetskou laskominu, jeho nutriční hodnoty jsou tak mizerné, že okamžitě po pozření způsobují slepotu a v horším případě horečku omladnic. Postižený nezřídka sípe a trpí nahnědlým výtokem z prdele (rozuměj: posere se), při tepelné úprave ztrácí maso kamenáče i poslední zbytky chuti. Proto doporučujeme podávat s jehněčím brzlíkem a topinamburovým pyré vylitým na plyšové kanape. Staří Etruskové ke kamenáči podávali i mangold. A bosí karmelitáni jej doporučovali při poruchách trávení a krvetvorby. Když už leukemie, tak aspoň v bolestech – často s pousmaním zpívali na kůru. Kateřina Medicejská si odvarem z kamenáčů vyplachovala kundu. Její manžel Jindrich IV. Navarrský z toho měl záněty žaludu.
◼ "Prcochtivá mantro vychčitá do klína, zhyŇ!" volali na ni poddaní z příhradí a hrozili pohublými pěstičkami, které byly pořezané nárazy tupých klepet raků kamenáčů.
◼ – RJ, 1566
◼ Jan Neruda, jako nestor české poezie a milovník kvalitativně dobrého prcu, si v domě U Osla v kolébce dopřával kamenáče na másle s hruškovou nádivkou. Po jídle vždy poblil celý Jánsky vršek a v deliriu z odporného, ale drahého jídla zplodil Malostranské povídky.
čůráka mu dřevem obily
2017-01-04
◼ Než naložili Julkovi jeho obvyklou svačinu sestávající z prejtu, huspeniny a žluvích prdelí, odebral se do své ložnice. Zde ležela jeho žena jménem Borovec. Její rozestoupené mozkové pleny daly vyniknout přirozeně odporné vůni jejího scrota, které skrývala její leb. Vše umocňovaly květované závěsi a stádo zpěvných bizonů plemene hovado hovado hovado, kterým hořely hřívy i prdele.
◼ Když byl Saťák ještě setníkem v Taškentu, říkali mu "Jeruzalemský artičoku".
◼ Labuda zase prcal bratry v triku. Polohoval vlastníma nohama jejich zpěněné prdele a byl na to náležitě hrdý. Když si zadal a řádně jim vyprskal gramofony, dobře se udělal a brutálně si špricnul kalhoty od hajzlu. Osud tomu chtěl, že ho Satinský poplácal po rameni a polohlasným úsměvem mu sdělil: "Ty pičo stará, dobre si sa vykropil."
◼ Horší to bylo, když Antti jednou na rajonech uviděl Kukuru, jak žere kamenivo a zapíjí ho vodou z hajzlu. To mu rupla žilka a soplem ucpal Kukurovi prdel. V tom se kamenivo smíchalo s keramzitovou bujabézou a hovny z píce, co pluku připravil kuchař Borovec. Co mam dál povídat, Kukura řval jak tur, protože stoup na hřebík. Pak Antti zjistil, že on a kuchař jsou jedna osoba a postihly ho zimomrauky, až vyblil miniaturu Hrzána a Sloupa v bederních rouškách. Ti se mu pomstili a tancem Homošagedet přivolali sedm tisíc neviditelných mrtvých slepic Bošambó, které Kukurovi vylily mléko. Ten se ihned udělal a oběsil.
2017-01-18
◼ Jeřabiňiér furfiřt drchno belziprsk kvapík Gulová prck arhnaž lapónia smedvané minážisko-rotund korund bund kund gagabund Kvilda_škrt hamíz de Polpot smradlavé trusy vně hajzlu když se Antti rozhodl, že se pokusí vychcat sousedovic kováře Janotu a zničit mu tak v jeho zahrádce epesní výstavu kundích per ztmavlých oxidací, vlezl si ku plotu, trhal se sebe drahých kalhot a začal zuřivě pískat blahem. Jakmile ovšem vsunul mezi dvě tyčky svůj kožený obuch, obdržel tak silný topor, že se celý plot roztříštil a vzduchem začaly velkou rychlostí létat smegmatické třísky. To už Janota vyběhl s podkovou v ruce a původně chtěl napadnout toho plešatého pána, ale vida tu spoušť se na zápraží posral. Ďábelský smích Anttiho provázelo přerušované crkání vařicí moči ze semi-ťuknuté hole a Janotově kovárně lidé od té doby už neřekli jinak než "Zasraná klícka hnusu". Takový byl osud, který se Anttimu zachtěl.
2017-02-24
◼ NEJJEMNĚJŠÍ MUŠELÍN! Na něm se bude podávat jehněčí topinambur a polévka z cikorie.
◼ A káva z makadomových prdelí kůzlat plemene tukasoro.
◼ Stoly jsou umně vyhotoveny z prkénka z hikory. A jako aperitiu – lak z naložené ondatry! Pan vrchní se bude jmenovat Luchezar Pyjev.
◼ A z jemného ondatřího bizamu vám zhotovím lahodné boa.
– Luchezar Vissarionovič Pyjev!
◼ Zvaný "Zvon".
◼ Ano! A je to Antti.
◼ Samozřejmě.
◼ Ponejprv nám nabídne šťopičku nejjemnější rosolky z podhůří Kavkazu. Zvané Bo. A na zapití bych odporučil sklenku nevyšeptalé Kysibelky značky "Pičus" s jemně mletými ořechy ořešáku odrůdy "fotoro".
◼ K takové kyselce se hodí dobrý zákusek, například hovno pana purkrabího všeználka "haraburdí" Lombarda z Poštěbrd, ze kterého zkušený gurmán může cítit náznak leptacího roztoku na izolační fólie. K tomu všemu předvede Věra Bílá svůj zpěv à la kloktání hoven.
◼ Podáváme k němu velejemnou smetanu značky "Nabukadnezar", která svou chutí připomíná jačí mléko smíchané s hovny. Pracovní název: Poklad Mezopotámie.
◼ Je velmi vzácná a na našem lístku stojí 60 haléřů! Ale vrcholem našeho svátečního menu je svatoanttiovská husice "Kandelábr", nadívaná zajícem, polévaná lubrikantem pro inseminaci býku, s pěti druhy keramzitových knedlíků, a s živým předčítáním basní, které Skopeček napsal v lágru! Ta sbírka se jmenuje "Když jsem se nudil na strážní věži".
◼ [...] Antti prolétl bramboříkovým strdím a rupla mu cévka na prdeli. Rychle si protřel chlupy v uších a vyrazil na další cestu lemovanou po obou stranách slepičími klecmi. Uviděv mrzké kloačí produkty poházené kolem litinových věznic chrabrých kurů, jeknul blahem a jal se leštit svůj drtný pták. Právě v nejlepším tomu osud zřejmě chtěl, že klopýtl, zavrávoral na klacíku a přisral si cíp košile zastrčený do spodního prádla. V tom momentě už se nedovednul jakkoli ovládat a strašně všude kolem sebe stříkal. "Dobře to dopadlo," pomyslil si a vykročil opět slípkovou pěšinou. [...]
2017-03-03
◼ Vejry se dívá!
◼ Dívá se i nomen omen Miroslav Cikán.
◼ Oj, to je čmoud!
◼ "Představuji vám zde tohoto pána. Havlista a podešvá zpičerák kunda Miroslav Cikán. Dělejte si s ním, co chcete."
◼ Třeba Uhlíř je podle mě taky cikán.
◼ Ano, indiáni v jihoamerickém městě Santa Cruz de la Sierra ho zovou "Šapitó če-moudy Sypalle vietrak", což lze chápat jako "Ten, co z prdele sype karbon."
◼ A v Laponsku nazývaný Šprcka.
◼ Ano, tam se takto dlouhý název efektivně zkracuje.
◼ Jeho ženou byla portugalská kurtyzána zvaná Dítě. Tu pojal za ženu coby embryo a okamžite jí vycákal skřele, ta zanedlouho porodila přímo v děloze své matky, harant se pak jmenoval Klement. Obraz Klementova zrození ztvárnil Rembrandt na svém obraze Povstání makabrózních zelených kurev! S obrazem po třicetileté válce odtáhla švédská vojska z Prahy. Dodnes slouží ve Stockholmu jako výzdoba menažerie pana Baptisty de Curre i Sedergreen Lundqvist Eriksson Pičandrle. Který u něj denně onanuje. Je to Antti. Ten švédský šlechtic.
◼ Dobře se už tehdy vědělo, že makadamové Uhlířovy prdele nemohou konkurovat Klementovu strýci Pičorescu a musí proto z kundy ven. Kralevic a pokoutní kumštýř Zaprcaft Zilčar z Kurvohlince látal tehdy šlechtičně po zhynulém a znovu narozeném šlechtici ("Antti Perl", pozn. red.) kompletně celý poševní sekretariát, přičemž ho jeho štychy místy tak vzrušovaly, že pod operačním stolem ustřikoval do kalíšku. Ledva byla práce hotova, Pičorescu spadnul zpět do piglovacího módu a rušně sypal z rukávu jeden příraz za druhým. Šlechtic se, vida svoji napalovanou řiť, dostal do erotického tranzu a věda, že se ještě další tři týdny pohodlně neposadí, počal zpívat pozpátku hymnus "Zachovej nám, Satorye" v rodném ruském jazyce. Uhlíř na to nedbal a celou podívanou vesele sledoval až běda.
◼ Výlov kaprů žlebců, Žehuň 1944
◼ Hned vlevo od žlebce Antti. Ne, kecám, vpravo.
◼ Já se chtěl ptát, co tam kurva dělá Paklíč z pevnosti Boyard. Ale on je to Antti.
◼ To je Lannister. A krmí žlebce pící!
◼ Ne, to je Hlíva Bukmečiar, pedel university v Labakanově Meziříčí. Z toho si nic nedělej, to se plete.
◼ Ale je podobnej jak kurfiřt ze Stuttgartu Hans Uwe Konoplienka Mrduch Epopejev des Zuges Hartmann.
◼ A ve svém volném čase napsal operetu "Ploskonosý buzerant, anóbrž pranic na světe mi tu kurvu nevratí".
◼ Je rovněž autorem řady soch na Karlove mostě i v Kuksu, jmenujme ta nejslavnější: Kunda, Heverle, Mrtvá svině, Baba, Kuřbuřt, Mýdlená stařena, Terpentýn, Zmijí mrdka nebo Kosti. A moje nejoblíbenější sousoší: Vzpoura haptických jeseterů.
◼ Mně se nejvíc líbí socha "Kosti".
◼ Minimalistické období. O Anttim se málo ví, že sloužil jako setník v armádě maršála Kameněva. Na svých cestách prožil nejednu kratochvíli. Onehdá v tuhé zimě 1943 strčil nedaleko Chabarovsku pradlenu do míchačky. Gubernie mu chtěla vyměřit spravedlivý trest. Antti však před vojenským tribunálem využil svého šarmu a uprostřed jednací síně se makabrózně posral tak, až mu ťukla hůl. Zkušené prokurátorce okamžitě navlhlo šasí a zatáhla nezletilého blonďáka do budoiru, kde žádala košilatou zábavu. Oprcala jej tak, že Antti pozbyl schopnost prdění i pískaní na prsty. Na to byl sofort propuštěn z armády. Odebral se tedy do Íránu, kde na svůj oteklý rasomlat chytal baculaté jesetery. Jako návnadu používal husí slezinu a mlíčí z okouna. Nikdy nechyt ani hovno.
◼ Anttiho postelí prošly stovky, ba tisíce žen. Nejvíce ho ale podle kronik vzrušovala Nefertiti, Marie Terezie, Eva Braunová a Dana Drábová. O té nejednou prohlásil, že má místo kundy snad reaktor. Ač žena odporná jak jáhlová kaše, vždy mu dokázala s holí vyvádět takové divy, že když ho těsně po koitu s Dráby chytnul žlučník, chirurg ho odmítl operovat. Anttiho pleť páchla plutoniem a z rekta mu místo obvyklých prolapsí lezl dykobraz s erbem Černobylu. Když doktor Gagajev spatřil ty útroby, zvolal: "Kachel, kachel, maaaaa." A zánět byl v prdeli!
2017-05-17
◼ A kolik utáhne Bydžovská čůráků?
◼ 25 až 30 za večer, podle toho, kolik má v sobě Alpy.
◼ Pamatuj, že jeden z nich bude Antti.
◼ Antti 25x a zbytek mančaftu se šábne o zbylé štychy.
◼ Já po Anttim nejdu. Přes to nejede vlak.
◼ Antti dostane šprcku. Kdo to má vytírat. Ten se tak těší, že už půl roku neprcal. Tomuto období vždy žertovně říká ginko běloba.
◼ Když Antti půl roku neprcá, tak vymřou všichni lemuři kata.
◼ Teď už mu stačí, když autem přejede retardér. A péro se mu zamotá do volantu.
◼ Antti při ejakulaci.
◼ Tohle je legranda proti tomu, když Antti tři čtvrtě roku neprcal, aby se pošetřil na makabrózní bakchanálie ve Skopji. Anttimu se na uších udělaly veliké boule plné syflu, že by z nich Čepkovi na prdeli vyrazil píštěl. V tomto rozpoložení ho potkala selka z Popradu, k nerozeznání od Libuse Havelkové. Když tuto odpornou bosorii Antti zmerčil, rasomlat se mu v kalhotech zduřil jak dragoun, když prohraje ve vrhcábech. Antti počal hulákat "Michal Nesvadba je mocipán, papaláš a Dendy!" a semeno kropil po batolatech blízké obory pro autistické děti. Bohužel dětem se sprchování syflem líbilo, a tak je Antti musel nechat macerovat ve směsi šelaku a vazelíny. Naštěstí vše dobře dopadlo, a do Makedonie už Antti přijel ve Fiatu Duplo.
◼ Také přispěji, tentokrát o Anttiho daleké cestě po Gruzii. Pojednou Antti pojal podezření, že se v Tbilisi houfují mondénní svinské jetelinové pradleny. Chytl nejbližší spěšný vlak a vydal se z Denisova nádraží, nevěda kam. Na pokladně totiž hlučně nahlásil, že prosí jeden lupen do prdele. Již ale u Černého moře při výměně průvodčích přistoupila černošská majitelka jaltské pizzerie U kundy Panna Marie Džugašvili, hraběnka kyjevská a kněžna z Karabachu. Jakmile Antti zmerčil tu směs kultur a ucítil její ondatří pižmo, jeho poklopec byl na odpis. Sličná aristokratka opětovala city jemného blondýna a hned v chodbičce vlaku se makabrózně pochcala. Až do Tbilisi zvířecky prcali a Antti pozbyl své peníze, bo to byla kurva. Do gruzínské metropole tak přijel s prázdným pytlem i peněženkou. Výměnou za síťované punčochy zde propachtoval pudu s jistým Kundashvilim a dodnes tam dožívá v chudobě jako Petr Čepek.
2017-05-22
◼ F. le Breux – známý herec, který vypadá jako Antti. Navíc mohu přidat jednu zákulisní bakchanálii k dobru. Sedával v šatně s Václavem Vydrou nejst. Ten na něj po představení vždy křičel: "Hamunaptra Kozef!"
◼ EEEEAAAAAAABOOOOOOOOO PEEEEEH!
◼ Heliodor Piiiiika.
◼ Dává příkaz k nástupu. Jeho vojáci o něm říkali: "Přísný, ale spravedlivý."
◼ Taky na to dojel.
◼ Ano, u soudu mu toto vmetl do tváře starej. A Bláha divoce přikyvoval.
◼ A Mouka už motal provaz.
◼ Ó, hahá!
◼ A Větrák u toho regulérně honil.
◼ Svůj penis dlouhý 5 centimetrů a široký 15 centimetrů. Konsomolky na něj stály frontu.
◼ Ano jeho penisu se říká cédéčko.
◼ A nebo také "Vachrle pana komořího Kajetána".
◼ Antti si v dobré víře změnil jméno na Gustav Sofort. To je tzv. kapesní Anttiho historie. Hodně populární třeba v Džugašvili.
◼ "Bonáfidé Bórovec – hnusná sviňárna Bórovec."
2017-06-08
◼ Štolpa má varlata ve tvaru buližníkových kožených prasat.
◼ Ano a jsou to takzvané "Měchy jihosomálských Čikarédů". "Teď nefooooť. Prcám."
◼ Jeho ženou bývala hrbolatá selka z oblasti Vitorazska. Ta měla skřele napuštěné klovatinou a zamřelým kanagonem, který při styku se vzduchem vytvářel balustrády a roje divokých cikád plemene hujafu.
◼ Tyto roje bývaly velmi často silně mrduchtivé. Nelze z toho ovšem nijak usuzovat o selčiných stehenních prsou, čistě prosolených prochcanou solí Karkabus Anál. Tato stehna stvořil sám posvátný mnich z tibetských dolnorovníkových bažin Mučavec a hleděl přitom na mnohé jiné zákonitosti dobrého mrdu a prcu. Selčini klienti často odcházeli s do krve vybroušenými kouty od silného lízání její piči.
2017-06-14
◼ Pošlu na tebe bráchu a ten nosí břitvu.
◼ Když ti dluhuje Mirda, dostaneš granát. Když ti dluhuje Antti, je čas se odstěhovat z Evropy. Ale ne do Ruska, tam je pečenej vařenej.
◼ Když dlužíš Anttimu, okamžitě přímou linkou na Bajkonur a do prdele. A jistotu máš, až když opustíš orbit.
◼ Ledva Antti koně píchal, už si z pera lepek kýchal!
◼ Antti vyjel do EU, posral Českou republiku. Agitka jak hrozen.
◼ Antti kapr halibut, Melen prcá křoví!
◼ To je recept na arabskou rybu. S kávou pěkně.
◼ Shnilá pečenina značky Fagor, od malvazu zasyflený Čepek a Holenda + Peki mrdá pana Krbce! Ujgurská receptura nekvalitní pečeně z buvolce!
◼ Připravíte-li buvolce s mrdkou Pekiho z pana Krbce, nebude vůbec cítit vorvaninou!
◼ Salc-hamr prgelan soprofák aliment sajonar hajhata Krmelec rapír Ekvivalento kundr pič prase Katolík Sumec elknon Werich arta Plán smehlík Dobře propečenou vorvaninu servírujeme s buvolcovým ouškem na smetaně a tymiánu, načež prolijeme Pekiho mrtvou Holendovou solí z podkolení jamky ulpěnou na ujgurské pečeni. Vorvanina se dá vychladnout a podává se s mrdkou pana Krbce – tak kyselou, jako mléko ze Sobínského hovnocucu.
◼ Prostřeno – Vydra: "Vorvanina, hmmmm." Boušková: "Asi nějaké... afrodiziakum."
◼ Roláda s vorvaninou bývala vybranou pochutinou v Helvétských Dymokurech na Vitorazsku, kde byla podávána s pečeným kozím hlenem na bukovém prkénku. Místní mládenci zasmrádlým výpekem polévali děvčata, která následně podle staroarménské tradice skákala nahá do jezera Prcalín. Večer pak byl betelný haldoprc a děti se rodily jak v Československu v roce 1974.
◼ Letos pojedeme o dovolené k jezeru Prcalín. Juuu.
◼ Málo se ví, že v jezeře Prcalín bývala poslední kolonie kaprů žlebců. Majkl chystá granát.
◼ Znamenitý granát do ledvinek!
◼ Helvétskou vorvaninu umíval nejlépe připravit jistý zeman von Borowitz. Ten nejprve po tři dny hnětl malvaz z uší Čepka, a až poté se vydal na sběr plodů z křoví, jež cigáni zvou Mastný Sypal v polévce. Do konkoce přidal Satinského kaštany a šokově zchlazenou vodičku na běďary značky Pcháč. Jako garnish přidal mladého sumce. Bohužel, jídlo nikdy nikdo jiný neokusil – zeman von Borowitz dostal vždy během vaření takovou hůl, že musel okamžitě do divadla na hru Masité plece kyprých babic z Mláky, kde prcal hajzlbábu.
◼ Ovšem to není konec celé té žertovné rapsodie. Soudruh Mláka, což bylo krycí jméno J. Moučky, se usadil na zámku v Litomyšli, kde vigorózně prcal pětidenní dceru skladatele Smetany. Té od prcu tak napuchly Langerhansovy ostrůvky, že jí cákal inzulin i z prdele. Ledva vůni omamného hormonu ucítil Antti, okamžitě sedl na svoji tříkolku tovární značky Gerendáš a vydal se za dobrým mladičkým šťouchem. Vzhledem k mizernému orientačnímu smyslu a vinou mlhy z jeho prdele nakonec skončil v Poličce, kde musel vzít za vděk sice grandiózní, ale stařeckou kuřbou od samotného Bohuslava Martinů. Den poté vzniklo jeho stěžejní dílo Otvírání studánek.
◼ Anttiho pratchýně byla po celé vsi známa tím, že ze zahnilých žlebců vyráběla znamenitou zemlbábu. Tu následně prodávala ve svém hokynářství na naměstí Gustava Broma. Jeho pratchýně se jmenovala Palivec. A neměla nohy. Antti dodnes vzpomíná na její vzpíráním vytrénované ruce a grandiózní handjob. Právě Anttiho sperma dodávalo zemlbábe přirozeně odpornou chuť. Anttiho tchánem byl bulharský markrabě z Plovdivu a vévoda Sedmihradyk Varanov Dimastikus Cyklamen Brblev Griliáš von Kukrkafr Johann Friedrich Gréééébe. A býval chovatelem labitzkých mastodontů, které šlechtil přesně podle gusta svého prazetě: s odporným masem a mlékem, které chutnalo jako lebedová cikorka. Antti jej pil už v raném dětství, a proto mu tak sílily lícní kosti.
2017-06-25
◼ "Lomikar zahrozil poševní vložkou v ruce a mával s ní prudce pikolíkovi do obličeje. 'Ty prase,' řekl lehce a chytil padoucnici do levé nohy a pravé ruky. Když si servír všiml, že stříhá ušima, zbystřil a očekával odpovídající diškréci. Lomikar se nesmál a vypadal jako egyptský Harambeh, protože ho brala ta křížová epilepsie, honil po stole prázdné panáky a nějak se mu už nechtělo domů. Servír zavolal vrchního směny, který věděl hovno, co s takovou situací. Nakonec se vše dobře vyvrbilo, když dorazil Kozina a ode dveří na Lommiho volal: 'Vrať mi můj tolar, hováde.' 'Hned,' odvětil Lomikar a udusil se.
2017-07-31
◼ Nemůže za to zemětřesení Antti? Nebo to byla Malaga 1804?
◼ To byla Malaga. Anttimu dal šenkýř v Malaze podměrečnou ampuli s krvesajem. A rozčílil ho tak, že Antti začal dupat.
◼ Od té doby tam nalévají poctivě. Obnova města trvala 80 let a platili ji hokynáři z celé Andalusie. Kteří nemají žádné peníze.
◼ Ano, proto se dnes Malaga nazývá Bukureštěm Andalusie. Opravu Lisabonu ovšem platil Tomáš Kopecký ze svého.
◼ Proto je to stále ohavné město na úrovni středověkého Bagdádu. Před Zubrovým vpádem do Lisabonu se město nazývalo Kurevec a bylo pod správou kyjevského velkoknížete Romualda. Bratranec Anttiho (pozn. red.)
2017-08-01
◼ Rob byl vždycky na ženský kofr, vyžaduje masivního švábiště, nohy do X, latentní knír, odulé prsy a šeredný kukuč!
◼ A po koitu v pravidelných intervalech vykřikuje: "Švábiště chlap!"
◼ Rob je při orgasmu Josef Kemr. Ostatně jako kdykoliv jindy.
◼ Robův pyj je největší v Evropě. Většího lofasa měl podle kronik jen jistý Kolmogorov z Murmansku. A Jiřina OFC.
◼ A o něm se stejně vědělo, že si kaviár dlouhodobě spajkuje uranem, aby docílil nepřirozené aberace v dolních partiích. Místo kýženého efektu se Kolmogorov dočkal pouze elefantiázy řitního věnce, nacež musel zbytek života chodit přihnutý jako Libíček.
◼ Rob se odkopal. Kompletně. A mluvíš o Jiřinovi nebo Kolmogorovovi?
◼ O Kolmogorovi!
◼ To je Kolmogorov.
◼ A zde jeho choroba.
◼ Byl prý milionářem, neboť ušetřil za nábytek. Jeho scrotum mu bylo taburetem, postelí a v parných vedrech i pohodlným ušákem. Při své štaci s cirkem Gagar po ruských stepích v něm údajně nelegálně převážel Jiřího Krytináře. Jenže! na rusko-mongolské hranici se celník již napálit nenechal a nebohého nicotného zkurva vyřízl přímo z ledví tohoto bojara. Turné po středním východě tak skončilo ještě před prvním představením plánovaném na námestí Kukury Seredaje v Taškentu.
◼ Náměstí Kukury Seredaje, Taškent, Uzbekistán.
◼ Největším snem Adolfa Hitlera hned po dobytí Moskvy bylo, a teď cituji: "Die Grosse Marschparade an der Kukura Seredaj Platz in Tashkent!"
◼ Bohužel se ukázalo, že zduřilé scrotum byl ve skutečnosti Antti v důmyslném přestrojení. Celníkovi řekl, že je Fibingr a začal prdět do svého příručního malovaného džbánu. Málo platný, celník se zazubil a řekl "lavor hoven", což Anttiho triggerovalo a ihned se změnil v ohavného starce. Mezi zuby procedil "Josef Bek".
◼ I přes nemalá příkoří nakonec Antti do Taškentu dorazil, neboť ještě na Rusi se mu podařilo místnímu brašnáři odcizit mulu. Taškent nezastihl Anttiho v dobré kondici, osmihodinová soulož a dvojnásobně dlouhá jízda na milence do Uzbekistánu v Anttim vyvolala silnou nevoli a xenofóbní antipatii vůči ujgurské menšině v uzbeckém pohraničí, kde pojal za ženu dceru místního prodejce hudebnin Kamila Peteraje. Než však stačil zanořit svoj masitý klarinet do její kónické zásuvečky, odjel prvním spěšným vlakem do Samarkandu, kde se vlivem odporného jídla v jídelním voze pozvracel na první nástupiště. V čekárně nádraží následně uloupil bednu rajčat a strkaje si je do recta křičel: "Bedrich Smetana nežije!"
2017-08-03
◼ A Anttiho pravé jméno jest: Nemydli-do-toho-barana Buchvaldek. Krátké a úderné.
◼ To má Antti i v cestovním pase. Nedávno ho kvůli tomu nepustili do Laosu, v jejich jazyce to totiž znamená: Pepek!
◼ To samozřejmě znamená, že Laos už neexistuje. Antti buzeraci na hranicích nesnáší dobře.
◼ Křičel: "PoliCELNÍ stát, poliCELNÍ stát. A způsobil zemětřesení s mnoha obětmi na životech.
◼ V Bujích kvůli tomu tenkrát spadla dvouletá prastará sekvoj.
◼ Tak se dohodl s ledkovým starostou laoského města Vaporaz na pravidelné dovážce lékořicových lipánků až před dveře Anttiho jurty. Antti nikdy žádného nepožil, ale vždy přes týden jich našetřil sedm, a udělal si bene tím, že sednul nahou zadnicí do lipánkového lavoru.
◼ Antti dlouho brouzdal po močízbroceném laoském tržišti Gorgon-abdul-Sypal, které se na slunci hřálo a jehož humidita byla nevýznamná – často se u něj mluvilo pouze o uriditě, tedy množství chcanek v ovzduší. Anttiho nozdry a plíce si plně vychutnávaly čpavečné ostré aroma a hltaly božskou zlatavou manu bez upípání. Konečně se Antti prodral skrz oblaka dýmu až k obchodníkovi jménem Kekaton, který mu vnutil šálu od hoven a samovznícením se pustil do mraků. Tu se vítr zavířil a začalo pršet. Ale nepršelo málo, pršelo mnoho – přímo chcalo – a chcalo moc, protože vysoká uridita dostoupila kritického stupně. Antti si zatočil svůj nový kup na hlavě do tvaru smradlavého turbanu přesně v době, kdy se k urinálnímu lijavci přidaly hnědé kroupy. Nádherná duha dokreslila nad Gorgon-abdul-Sypalem malebnou scenérii mračen z prochcaných hoven.
2017-08-31
◼ O Anttim se málo ví, že vyráběl kolejnice z marcipánu!
◼ To je jediný způsob, jak Antti sní kojence. A nebo marcipán.
◼ Závist jeho konkurentů ho v kariéře železničního inženýra bohužel zastavila.
◼ Jeho koleje byly vyhlášeny nejchutnější krmi v Peszti, protože je Antti zdvořile poléval lanýžovým olejem a sypal prdelemi krabů poustevníků z Hornovitorazska. Lokomoční firma Borovec i Borovec zhusta dodávala i mašiny, které jezdily na vyjetý fritovací olej, ve kterém si maďarská a polská knížata máchala chlupaté pytle a srala do něj průjemný šlem ze svých nemytých análů, proto se tomuto moku často přezdívalo "Karamelové peří". Tento mok firmy BiB byl paradoxně největším lákadlem pro investory z celé Evropy, oni se pro něj a po něm sjížděli zdaleka nejlépe. Čichali ho, nahřívali na kuchyňských i zednických naběračkách, stříleli si ho z buchen do ledvin, lízali ze země, prášili si jím věnce, hltali ho požeráky, namáčeli si v něm zbytnělé špatně zahojené rány od jehel, prskali ho na konkurenční investory (aby si uvědomili svoji chybu a vytřeli si o ně skřele k zabránění zmaru) a vůbec se přitom nedivili, že jim z nosu prší krev.
◼ Antti tehdá potkal jistého Nachtigala, redaktora závodního listu Kurevnivo. S Anttim se seznámili, když spolu psávali fejetony ve měste Cerekev na Rusi. Anttiho žleby v prdelním záhybu ovšem zapáchaly tak, že Nachtigal urval osm okapů z radniční fasády, za čež dostal včelku do týla hned den poté. Antti osiřel a začal se živit baskingem. Hrát neuměl na nic, tak za peníze chcal v podchodech a na perónech ruských nádraží. I proto na něj ruský lid dodnes vzpomíná jako na Anttiho Chcapečkina. V roce 1936 se rovněž prochcal až na olympijské hry v Berlíně, kde močovinou zkropil samotného Goebbelse!
2017-09-13
◼ Málo se ví, že Libíček byl markrabětem na souostroví Vanuatu, kde býval jeho věrným pobočníkem páže jménem Antti. Libíčkovi se Anttiho štíhlost postupem času začala zajídat, proto jej začal v pěti letech krmit směsí ledku, kadmia a žluvího tuku. Vlivem výživné stravy Antti nakynul do rozměrů vzducholodi Hindenburg. Až v ten moment Libina seznal Anttiho konstituci za dostatečnou a pojal ho za manžela. Během dvou roků spolu zplodili osmnáct dětí vzezření malých jelínku.
◼ V ten moment do příběhu vstupuje hajný Gregory, známý prznitel vysoké a pachatel násilí na vepřovém. Když zjistil, že po lese korzuje sada nechutně obézních jelínků, nabil cesiové náboje značky "Císler" a počal honit svůj růží pokrytý pyj. Naštěstí Antti nezapře své mateřské pudy a preventivně plody své lásky s tlustým hercem požil spolu s lahví špatně vypálené kořaly rumunského původu jménem Demeter. Takto začalo dlouhodobé poškorpení mezi Libíčkem a Gregorym, jehož konec je vám dobře znám.
◼ Nic naplat, Antti prožil následná léta s manželem v duchu bytostné animozity. Jejich láska nebyla tak naplněna, jak si slíbili na obecním úřadě ve městě Ratana na Vanuatu, Libíček začal být vlivem stále častějšího požívání nekvalitního šelaku zahořklejší a zahořklejší. Antti svůj žal zapíjel nekvalitním germaniem a směsí fridexu a prošlých jogurtů Danone. Jednou se stala věc, kdy Libina se vrátil z nákupu a místo nekvalitního Danone donesl francouzský Yoplait bez tuku a v záruční době. Antti, ač konstitucí výrazně menší, vrhl se na otylého manžela s vervou podobnou Kanyzovi, když spatří lahev polské Metaxy Buchwaldek. Smrt Jana Libíčka podle přivolaného lékaře nastala okamžitě vlivem městnání Anttiho semene v oblasti hrtanu a jícnových varixů. Antti neplakal, skočil na nejbližší loď a za dva měsíce přistál u břehu italského Janova, kde zemřel na otravu špagetami s burelem. Janovští kronikáři dodnes vzpomínají na pompézní requiem za jeho spásu v janovskom kostele svatého Husopasa, jež navštívil sám florentský kníže Brton i velkokníže lucemburský Prasar se svou chotí přezdívanou svině.
2017-09-20
◼ Antti se připlazil do řeznictví U dvou salámů a okamžitě se k němu od pultu přitočil Jagelka. Antti požádal o štědrý výplach své prdele, načež Jagella si k ruce zavolal ze zadních komnat Cibuláka. Všichni tři byli nazí kromě Anttiho a Jagína, proto se Cíba rozhodl proklestit si cestu k Anttiho střívku sám. Hobloval Anttiho věneček jako zedník na pile a řval u toho "Salám a Lajkuj".
2017-09-28
◼ Málo se ví, že Antti má v prdeli mydlovar!
◼ Sám Zdeněk Macura mu ho v prdeli postavil z dubových nosníků z novoduru. A bezprizorných lepenkových pelikánů. Od té doby Anttimu nikdo neřekl jinak než "Lábus".
◼ V jeho literárním klubu se Anttimu rovněž přezdívalo Bachmač Meresjev Čapek Hrd! Sám František Gellner se zaujetím obdivoval jeho krví nalité vole a námluvy v kruhu mondénních pradlen z bordelu zvaného Pichlava.
◼ Tyto zlaté časy ovšem skončily momentem, kdy Antti převrhl kameninovou vázu. Pisálek Lermontov ho nařkl z falešného proroctví a uřkl ho na tři pokolení kletbou "Keramzit". Antti se proto nachcal opodeldokem a loktem rozmašíroval moudí zpěvaka Ledeckého. Bohužel, pak začala druhá válka a z Anttiho se stal admirál flotily olověných tapírů. Tito, jak jejich název naznačuje, nebyli zrovna závodními plavci, a tak Antti při námořním obléhání Kyjeva pohořel, a to hned z několila důvodů. Do historie se zapsal jako "zapšklý dědek". Později se svou bandou vousatých lampasáků podnikal loupežné výpravy na Sevastopol, během nichž zemřel Ota Jirák.
2017-09-29
◼ Entti kdysi fušoval i malířům do řemesla, a to takovým velikánům, jako byli da Vinci a Rembrandt:
2017-10-26
◼ Vychutnejte si Žaludovku horkou či vychlazenou - samotnou nebo s přídavkem mléka či medu - filtrovanou pro opravdový požitek z její chuti nebo nefiltrovanou s jemnou usazeninou - která nápoji dodává hutný a zasycující charakter.
◼ Žaludová káva, to je jak cibulová limeta – limeta to není, ale vyrobí se z cibule!
◼ Já dobrou a kvalitní žaludovkou nepohrdnu nikdy!
◼ Chtěl bych ji taky okusit! S malinním šmé. Můžu?
◼ Samozřejmě! Fantazii se při pití dobré žaludovky meze nekladou. Vychutnejte si sychravé podzimní dny a zkuste žaludovou kávu s malinovým šmé. Žaludová káva Borovec – vyráběná z nejshnilejších bukvic a plodů jasanu.
◼ Odporučujeme také k žaludové kávě podávat vy-ni-ka-ji-cí vývar z proschlých vačnatých prdelí morčat Ubara čtverácky plněných samovzněcujícími magnéziovými šponami – při přístupu kyslíku Vám ručíme za to, že tato svačinka bude trhák.
◼ K žaludové kávě odporučují staré hospodyně a hokynářští obchodníci koženou galanterií přikusovat salmiakové bonbony značky Říha, které vyrábí závody Borovec ve Stráži pod Ralskem. Jeho filiálky se nachází na všech kontinentech a bonbony s příchutí salmiaku nebo durianu s hovny jsou celosvětovým pojmem. Dovedete si představit kouzelnější říjnový večer než takový, který strávíte v rodinném kruhu při sledování močících kurev s dobrou žaludovkou a odpornými dropsy s náplní zvané grt?
2017-11-03
◼ Já nejraději souložím na machometána – s turbanem na hlavě a ostrou šavlí v prdeli. Sexuální koučové to nazývají osmanský veleprc!
◼ Nejlépe provozovaný v bezvadném hotele "Prcál" poblíž Roztyl/Chodova. Lukašenkova horoměřická pochva – i tak se někdy přezdívá tureckému proprcu za přítomnosti hutné sedliny.
◼ Tato sedlina musí odolat Anttimu, jehož jedovaté sémě před pěti lety v Žilině propálilo kobaltový stůl maršálka Ľudovíta Mrduljaka.
◼ https://en.m.wikipedia.org/wiki/Duško_Mrduljaš
◼ Jistě, na tuto sedlinu se sjížděla celá kvanta mrduchtivých lipicánů, které hnala touha okusit Anttiho řitní "vlohy", jak se tehdy eufemisticky říkalo skřelím Borovec. Nikde na světě – a stále jsme v tomto světovou jedničkou – vám tato sedlina nezůstane tak dlouho na věnci jako se značkou Mrduljak Buldozer, dceřinnou společností firem Kamaz Ltd. a GassenLauf GmbH.
◼ Nic nebyla maršálkovi platná lamentace a plivání sirnatých slin s obsahem dvojmocného kadmia. Antti se nevzdal a kobaltový stůl pokropil odporným lógrem ze svého perineálního píštělu, který si přivodil jízdou koňmo z města Biškeku do Novokuzněcku. Místní makabrózně-mondénní pradleny nedbaly Anttiho příkoří a nemalé bolesti a z jeho ochablého hroznýše vysály do poslední kapičky jedové sééémě. Co naplat. Antti se sebral a odjel na atomových saních do Moskvy, kde umrdal k smrti dva pluky kukuřičně-boromějských jeřábnic.
◼ Anttiho v roce 1603 přijal na svém dvoře sám jinočanský markrabě Jelínek z Husopas, který Anttimu vděčil za mnohé. Ještě za vlády Jindřicha z Lipé a Mikuláše z Husi s pomocí Anttiho uprchl do Rakous, neboť mu hrozila smrt udusením v proutěném koši. Dodnes stojí v jinočanské kronice červeným písmem: "A následně pan vikomt Antti z Břevnova, Krče, Prdelní Lhoty a Bublavan zvolal: 'Hej, ty koši proutěný, brzy budem v prdeli!'" Nutno dodat, že cestou do Rakous vlasntoručně markraběte zabil. Když ho nedaleko Znojma pochoval, řekl jen: Borovec!
◼ V Moskvě se však udála ještě jedna nemilá událost – za Anttim přišel jistý krocenář a obecný pěstitel kuru Čmaňo a zasyčel na něj: "Pan velkomožný, máte velmi špatný gamut!" Antti začal řvát jak pavián a do močové trubice si vrazil perníkový betlém od mistra Martyho. Pak běžel na radnici s oficiální stížností napsanou svým syflem na ořechu másla, ale ani tam nedoběhl, protože cestou oprcal hnusné negroidní dítě a chytil sněť. Když dítě umlátil molybdenem a řádně ho pohřbil do loje, usmyslil si, že by něco snědl, vystříkal Martyho jezulátko, utrhal mu končetiny, a tak vzniklo první moskevské arcibiskupství ve Voroněži. Byl by to pekný a úspěšný den, kdyby k večeru Antti něsnědl jeřabiny a v následném deliriu nezaložil požár Borodina jiskrou vzinklou třením při prcu s Turkem (tim od Špágra). Dnes už jen na Malvazinkách pokuřuje dýmku a zasněně vzpomíná "bohem požehnaná prdel".
◼ Hoši, nezaložíme na tyhle mrdky blog? Jmenovalo by se to Sarasota příběhy. A byly by tam záložky Anttiho historie a další.
◼ Anttiho historie, sestavy, mediální mrdky, Mirdovy komentáře novinky.cz, co se stalo Libíčkovi, reporty z Barťáku.
◼ O pouhé dva roky později v roce 1605 se Antti, ač nerad, zčuchl s arcikněžnou Pomrdanskou z Polábií a Kozince. Její předností se stala obyčejná odcizená dopravní značka, kterou Antti (po způsobu cikánského čardášku) sám svojí rozbrušovačkou zbavil kořene. Společně se pak s Anttim vydali na strastiplnou cestu po městech Melbourne a Ústí nad Labem, kde jí v druhém jmenovaném porodil a usmrtil syna Davida Goliáše, někdy též přezdívaného "Opičí pipina zvaná Haken". "Pičovole," procedil Antti mezi nosem a spodním rtem a narazil si na hlavu mexický širón z brněnského okruhu. Okamžitě Davida zasedl a uzurpoval si právo na vynikající ústecké nádražní pečenáče, které mu arcikněžna Pomrdanská nerada připravila. Kapitolou samou pro sebe byla část kroniky Bechtěrejevské, do které tehdy v roce 1606 zapsal kurfiřt Hovno následující: "Čuraka nebudeme zde dělati nikomu, ni nám, ni vám; Davith Goliasz, znám jako Affen Scheider anders gennant Haken, usmrtiv byl raplým Anttim zovaným Borovietz Artur Blok von Hessen při dohledu artzi-kněžny Würtenfickenberg auf Labia und der Busenschlick. Nedej zapomenuti tím činem, ty, kdož čísti tyto řádky vděčně umožněnos měl."
◼ Já jsem pro blog. Vnitroblog.
◼ Ještě bych do blogu dal rubriku GIFy z Hospody.
◼ Jo a k tanci i k poslechu link na Bandzone. Já posbírám všechny ty prochcaný historie.
◼ OK. Nalej tam všechny dobrý věci z minula a pojedeme dál tu krasojízdu. Ale většinou to je z Hangoutu bez diakritiky ne?
◼ Chce to korekturovat. Jj, doplnit diakritiku a interpunkci, ať se to dobře čte. Vůbec to posbírat bude dost práce. Nesmí se nic ztratit. Dáme tam i ty krátký? Těch je hodně.
◼ Vole, celej Fantom Print s Nine Days nám může políbit prdel.
◼ Ti řikám. To bude čtený jak hovado a z reklamy nám půjdou strašný mergle. Krátký bych dal. A pospojovat protože spolu souvisej (možná vždycky napsat: pokračování by Majkl/Rob/Mirda).
◼ Ježiš, to bude dobrý. Já vidim, jak sedíme na chatě se sklenkou brandy a do toho si vzájemně čteme ty prochcaný mraky hoven. Takhle chci zestárnout.
2017-11-06
◼ Antti léta páně 571 navštívil špejchar Jakoubka ze Stříbra, aby zde poctivě, a jak se tehdy říkalo, po pohansku, nakradl zrní pro své slépky plemene Bujabézr Borowetz, které se vyznačovaly absencí peří, mizernou snůškou vajec a odporným masem. Málo se ví, že purkrabí Antti byl dvorním dodavatelem těchto semikurů na knížečí kvůr samotného Neklana de Rubabu Sereples Baklažán Hruf. Tyto slépky se Anttimu podařilo vyšlechtit ze slimáků, kavek a binturongů postižených dýmějovým morem při jeho cestách po polských panovnických domech. Činil tak za pomoci Petriho misek, rozbitého kahanu a selečích ledvin. Kultivace dementních opeřenců purkrabímu Anttimu trvala osm let a poté co s novým druhem nepochodil na Zemi živitelce v Poznani, roztrhal marcipánovou záclonu kněžny Haliny von Picza a vytřel si s kusem látky věnec. Tento, jak Poláci říkají, hovněný baldachýn (polsky bałdachyenko gowniene) následně posloužil jako předloha standarty kamčatské republiky Masjar.
◼ Cunnilingus v Kamenných Žehrovicích má svá úskalí! Specialista místního lazebnického salónu – holení s pointou.
◼ V Kamenném Přívozu zase velice rádi řezníci prcávají raky, je to taková jejich každoroční slabůstka.
◼ Z raka kamenáče se postupem staletí vyvinula speciální odrůda raka, který se živí výhradně fazolemi a hrachem vhozených do špinavých řek. Vyznačuje se odporným zápachem, který produkují jeho žábry.
(https://cs.wikipedia.org/wiki/Rak_s_prdicími_žábry)
◼ A ještě drobnost – rak kamenáč nemá čůráka.
◼ Nemá, to je pravda, ale za to má trojici ohromných kulí. Lidé si oblíbili jeho bohatou přezdívku "fiškulín". Ač neprávem.
◼ Bohužel, lidi všechno překroutí. Jakkoliv je ale maso raka kamenáče považováno za gourmetskou laskominu, jeho nutriční hodnoty jsou tak mizerné, že okamžitě po pozření způsobují slepotu a v horším případě horečku omladnic. Postižený nezřídka sípe a trpí nahnědlým výtokem z prdele (rozuměj: posere se), při tepelné úprave ztrácí maso kamenáče i poslední zbytky chuti. Proto doporučujeme podávat s jehněčím brzlíkem a topinamburovým pyré vylitým na plyšové kanape. Staří Etruskové ke kamenáči podávali i mangold. A bosí karmelitáni jej doporučovali při poruchách trávení a krvetvorby. Když už leukemie, tak aspoň v bolestech – často s pousmaním zpívali na kůru. Kateřina Medicejská si odvarem z kamenáčů vyplachovala kundu. Její manžel Jindrich IV. Navarrský z toho měl záněty žaludu.
◼ "Prcochtivá mantro vychčitá do klína, zhyŇ!" volali na ni poddaní z příhradí a hrozili pohublými pěstičkami, které byly pořezané nárazy tupých klepet raků kamenáčů.
◼ – RJ, 1566
◼ Jan Neruda, jako nestor české poezie a milovník kvalitativně dobrého prcu, si v domě U Osla v kolébce dopřával kamenáče na másle s hruškovou nádivkou. Po jídle vždy poblil celý Jánsky vršek a v deliriu z odporného, ale drahého jídla zplodil Malostranské povídky.
◼ Už francouzský prezident Mitterand usínal s kamenáčem pod polštářem, věřil, že s klepetnatcem pod hlavou mu půjde hůl. Dodnes se traduje, že právě Francoisův kalif byl nejdelším lofasem v celé historii paté republiky.
◼ Le califf.
◼ Málo se také ví, že části raka kamenáče se používaly také jako výhružka v období prohibice. Mafiáni tehdy umístili čerstvě odpadlou hlavu kameníka Marlonu Brandovi do postele, načež ten místo, aby se ráno vylekal, hůl mu tak ťukla, že ho trefil šlak po kompletním odkrvení těla od pasu nahoru.
◼ Raku kamenáči se často přezdívá "královna moří"!
◼ Já chci, abychom si ve stáří četli tyto bonbonky nad sklenicemi dobrých pěňáků.
◼ But you must put into your pěňák kvalitní ohřívaček/bohouška to make it teplejší.
◼ I will also put jeden alebo dva panáky of qualitatively good fuck of viski in.
◼ But pěkně na led a do tlustý skleničky, jak to má bejt. Ovšem na balustrádách sedají buclatí holoubci plemene jekokor. Aby zvěstovali tu radostnou novinu, že Kachna má trochu nateklou hubu. A já tě tu teď budu tejden hostit, nechceš, Láďo, ještě moje boty?
◼ Storno, storno.
◼ Proč? Storno je podvod na zákazníkovi. Není storno, není porno.
◼ A k droždí se výborně hodí zeleninová směs Halali.
◼ A také lepenice z hamburských močových trubic!
◼ To mi vozil Antti, když býval imámem v Machačkale.
◼ O tuto štaci bohužel přišel, když se vytřel s jednou ba'athistkou na minaretě, načež se jí vystříkal do hidžábu.
◼ Načež uprostřed mešity křičel, že nejraději mrdá sunnitské děvky a pětileté Jezídky.
◼ Mustafa Borovec = Karel Heřmánek.
◼ Na korouhvi státu ční Antti s měchuřinou
děti mají rády špagety s veveřinou
Anttiho dvě děti trestalyčůráka mu dřevem obily
◼ Než naložili Julkovi jeho obvyklou svačinu sestávající z prejtu, huspeniny a žluvích prdelí, odebral se do své ložnice. Zde ležela jeho žena jménem Borovec. Její rozestoupené mozkové pleny daly vyniknout přirozeně odporné vůni jejího scrota, které skrývala její leb. Vše umocňovaly květované závěsi a stádo zpěvných bizonů plemene hovado hovado hovado, kterým hořely hřívy i prdele.
◼ Když byl Saťák ještě setníkem v Taškentu, říkali mu "Jeruzalemský artičoku".
◼ Labuda zase prcal bratry v triku. Polohoval vlastníma nohama jejich zpěněné prdele a byl na to náležitě hrdý. Když si zadal a řádně jim vyprskal gramofony, dobře se udělal a brutálně si špricnul kalhoty od hajzlu. Osud tomu chtěl, že ho Satinský poplácal po rameni a polohlasným úsměvem mu sdělil: "Ty pičo stará, dobre si sa vykropil."
◼ Horší to bylo, když Antti jednou na rajonech uviděl Kukuru, jak žere kamenivo a zapíjí ho vodou z hajzlu. To mu rupla žilka a soplem ucpal Kukurovi prdel. V tom se kamenivo smíchalo s keramzitovou bujabézou a hovny z píce, co pluku připravil kuchař Borovec. Co mam dál povídat, Kukura řval jak tur, protože stoup na hřebík. Pak Antti zjistil, že on a kuchař jsou jedna osoba a postihly ho zimomrauky, až vyblil miniaturu Hrzána a Sloupa v bederních rouškách. Ti se mu pomstili a tancem Homošagedet přivolali sedm tisíc neviditelných mrtvých slepic Bošambó, které Kukurovi vylily mléko. Ten se ihned udělal a oběsil.
◼ Jeřabiňiér furfiřt drchno belziprsk kvapík Gulová prck arhnaž lapónia smedvané minážisko-rotund korund bund kund gagabund Kvilda_škrt hamíz de Polpot smradlavé trusy vně hajzlu když se Antti rozhodl, že se pokusí vychcat sousedovic kováře Janotu a zničit mu tak v jeho zahrádce epesní výstavu kundích per ztmavlých oxidací, vlezl si ku plotu, trhal se sebe drahých kalhot a začal zuřivě pískat blahem. Jakmile ovšem vsunul mezi dvě tyčky svůj kožený obuch, obdržel tak silný topor, že se celý plot roztříštil a vzduchem začaly velkou rychlostí létat smegmatické třísky. To už Janota vyběhl s podkovou v ruce a původně chtěl napadnout toho plešatého pána, ale vida tu spoušť se na zápraží posral. Ďábelský smích Anttiho provázelo přerušované crkání vařicí moči ze semi-ťuknuté hole a Janotově kovárně lidé od té doby už neřekli jinak než "Zasraná klícka hnusu". Takový byl osud, který se Anttimu zachtěl.
◼ NEJJEMNĚJŠÍ MUŠELÍN! Na něm se bude podávat jehněčí topinambur a polévka z cikorie.
◼ A káva z makadomových prdelí kůzlat plemene tukasoro.
◼ Stoly jsou umně vyhotoveny z prkénka z hikory. A jako aperitiu – lak z naložené ondatry! Pan vrchní se bude jmenovat Luchezar Pyjev.
◼ A z jemného ondatřího bizamu vám zhotovím lahodné boa.
– Luchezar Vissarionovič Pyjev!
◼ Zvaný "Zvon".
◼ Ano! A je to Antti.
◼ Samozřejmě.
◼ Ponejprv nám nabídne šťopičku nejjemnější rosolky z podhůří Kavkazu. Zvané Bo. A na zapití bych odporučil sklenku nevyšeptalé Kysibelky značky "Pičus" s jemně mletými ořechy ořešáku odrůdy "fotoro".
◼ K takové kyselce se hodí dobrý zákusek, například hovno pana purkrabího všeználka "haraburdí" Lombarda z Poštěbrd, ze kterého zkušený gurmán může cítit náznak leptacího roztoku na izolační fólie. K tomu všemu předvede Věra Bílá svůj zpěv à la kloktání hoven.
◼ Podáváme k němu velejemnou smetanu značky "Nabukadnezar", která svou chutí připomíná jačí mléko smíchané s hovny. Pracovní název: Poklad Mezopotámie.
◼ Je velmi vzácná a na našem lístku stojí 60 haléřů! Ale vrcholem našeho svátečního menu je svatoanttiovská husice "Kandelábr", nadívaná zajícem, polévaná lubrikantem pro inseminaci býku, s pěti druhy keramzitových knedlíků, a s živým předčítáním basní, které Skopeček napsal v lágru! Ta sbírka se jmenuje "Když jsem se nudil na strážní věži".
◼ [...] Antti prolétl bramboříkovým strdím a rupla mu cévka na prdeli. Rychle si protřel chlupy v uších a vyrazil na další cestu lemovanou po obou stranách slepičími klecmi. Uviděv mrzké kloačí produkty poházené kolem litinových věznic chrabrých kurů, jeknul blahem a jal se leštit svůj drtný pták. Právě v nejlepším tomu osud zřejmě chtěl, že klopýtl, zavrávoral na klacíku a přisral si cíp košile zastrčený do spodního prádla. V tom momentě už se nedovednul jakkoli ovládat a strašně všude kolem sebe stříkal. "Dobře to dopadlo," pomyslil si a vykročil opět slípkovou pěšinou. [...]
◼ To je Antti.
◼ Ano, to býval ještě portýrem v hotelu Husice v Trhových Svinách.
◼ A kupoval paničkám tlamolep!
◼ A byl akcionářem likérky Sudlická prcavina!
◼ A občas uklouzl a spadl.
◼ Na valné hromadě tehdy zvolal: "Ať žije car Mikuláš!" Jakmile dozněla jeho panslovanská triáda, uhodil na něj hrabě Rouga, znáýy opilec a vlastník panství Dagober v Předním Pomořansku. "Ty se budeš ohánět Rusem?" uhodil na Anttiho. Ten se slzami v očích probodl zapisovatelku Prcálkovou násadkou pera a zvolal: "Moskva nechť jde do piči!"
2017-03-19
◼ Antti kdysi pracoval jako rolník. Ale hospodář Kebrle s ním příliš nepochodil, místo brambor mu totiž Antti v převlečení za machometána nakopal prdel! A poobědval celý půltucet jeho lékořicových batolat! A zvolal: "Žerte pendrek, vy hovna!"
◼ Další Anttiho nádeničinou bylo zpracování těžkých kovů v Poldince Kladno. Každý den měl za úkol pozřít deset kilo polonia a zazpívat kremelský pochod "Bujabéza". Antti se na to po týdnu vysral, protože z toho měl křečové žíly na palcích.
◼ Antti je prostě metalurg na baterky. Ještě ve výpovědní lhůtě polil ledkem celý Magnitogorsk a osminu Kamčatky. A vychcal se do Moře Laptěvů! A svým mocným trilkem rozechvěl chatrné barabizny na předměstí Panenských Břežan. Když mu na národním výboře řekli, že už tam Heydrich ani K. H. Frank nežijou, založil Dachau.
2017-04-06
◼ Antti zas a opět onanovat počal. Nemnoho na tom, že se vracel společensky unaven z Domousnic přes ves, přitočil se nesměle ke kolemjdoucímu rikšovi, ježto byl sám nachcán. "Nevede se mi nejlépe," zamručel na zavalenou duši. Rikša, majitel Přemysl prostředního statku rodu Zaječích z Dolního Bousova, přitakal Anttimu do rytmu a sám dobře věděl, že teď už se pomoci nedovolá. Cítil, že je ztracen – tohoto muže znal jen z povídaček a historických zkazek – a neměl nejmenší pochybnosti o tom, že ho Antti přidusí. "Tlačí mi bota," dodal Antti a Přemysl Zaječí jeknul zuby hrůzou. Ušli ještě několik kroků, ale Antti už dobře věděl, že mrští šavli. Syknul, převalil hlasitě jazykem, načež se pan Zaječí posral. "Čtyři dohody, čtyři dohody," prskal Antti a cesty obou pánů se – alespoň prozatím – nechtěně rozešly.
◼ To hůře dopadla jiná anabáze: Tehdy Antti pracoval v Žehuni na rybníce jako převozník. Práce to byla jednoduchá, a inu, nějaký ten krejcárek to také hodilo! Problémy nastaly, když měl Antti převézt jistého rapla kanovníka z Borše, i s jeho nevyprcanou dcerou. Když Antti rusovlásku zmerčil, okazmžitě mu ťukla hůl tak, že simultáně zemřeli v rybníce všichni Žlebci. Ti pak samozřejmě vyplavali na hladinu a explodovali, vypouštěje do éteru éter a sýru. To byl pro Anttiho signál, a začal si mastit hůl. Kanovník se jal bránit čest své dcery a chtěl Anttiho udeřit novodurovým opánkem. Antti nezaváhal, postříkal otce i s dcerou tak mohutně, že oba přišli o schopnost říhání. Pak Antti podpálil sádky a na dvojici ještě z dálky volal: "Jdi do hajzlu ty, i ta tvoje Boršovská čuba!" To, co se stalo v obou těch Anttiho historiích Míša Pavlata nazývá souhrným termínem: "Brchtáňská epopej".
◼ Alias Hnězdenská prkadie!
2017-04-09
◼ Antti toliko jednou v životě požil lanýže, stalo se mu to však málem fatálním. Stalo se to na buzerplace v lázních Kikinčuk, kam Antti rád chodíval žvýkat piliny. Lazebník, jistý bafuňář, mu nabídl lanýže v pokrutinovém oleji z melasy. Antti si je nacpal do prdele a počal flusat piliny se slovy "Chucpe! To je chucpe, chucpe, flus!" Pak šel dát přes držku malému chlapci.
◼ Antti prožil nejednu kratochvíli se starým Bucifalkem s Dolních Píčan. Jeho dceru tak vehementně prcal beranidlem, až ztratil kontrolu nad svou holí a zkropil její skřele proudem tak mohutným, až na Krymu počala občanská valka a nad Abcházií vyšlo slunce. Na to Antti zvolal: "Dejte mi katetr a vhoďte si ho do píči!"
2017-04-12
◼ Kdyby byl Antti Rusínem z Haliče, vlastnil by velkoobchod papučemi a sukovicemi a jmenoval by se Zinetulja Kopfrkinglovič Strupatajev – kníže Malopolský! A byl by popraven Stalinen za podpultovou výrobu malých dřevěných Svěráku a Uhlířů.
2017-04-13
◼ Téhož dne, co Antti prstil makadamovou lajtnantku v Užhorodě, dorazil se svým plukem na Šluknovský výběžek. Poránu si poručil meltu a cikorku a počal místní cikorie mlátit svojí zbraní zvanou "rasomlat" – dlouhá tyč s Čepkem na konci. První překážkou byl Radek Banga, tomu však stačilo procedit mezi rty "černá svině" a narvat mu do prdele celý rasomlat. Horší to bylo s Věrou Bílou – tam Anttimu ťukla hůl tak nehorázně, že mu na ni Pepek z rasomlatu radostí přeskočil. S takovýmto peškem na holi se Antti už nezdráhal Věrku vyhorlat, a následně ji prodal hovadu kaprálovi jako ozdobu na buzerplac. Ještě téhož dne Antti zničil čmelín u Poděbrad, ale to je zas jiný příběh.
2017-05-12
◼ Dívá se i nomen omen Miroslav Cikán.
◼ "Představuji vám zde tohoto pána. Havlista a podešvá zpičerák kunda Miroslav Cikán. Dělejte si s ním, co chcete."
◼ Třeba Uhlíř je podle mě taky cikán.
◼ Ano, indiáni v jihoamerickém městě Santa Cruz de la Sierra ho zovou "Šapitó če-moudy Sypalle vietrak", což lze chápat jako "Ten, co z prdele sype karbon."
◼ A v Laponsku nazývaný Šprcka.
◼ Ano, tam se takto dlouhý název efektivně zkracuje.
◼ Jeho ženou byla portugalská kurtyzána zvaná Dítě. Tu pojal za ženu coby embryo a okamžite jí vycákal skřele, ta zanedlouho porodila přímo v děloze své matky, harant se pak jmenoval Klement. Obraz Klementova zrození ztvárnil Rembrandt na svém obraze Povstání makabrózních zelených kurev! S obrazem po třicetileté válce odtáhla švédská vojska z Prahy. Dodnes slouží ve Stockholmu jako výzdoba menažerie pana Baptisty de Curre i Sedergreen Lundqvist Eriksson Pičandrle. Který u něj denně onanuje. Je to Antti. Ten švédský šlechtic.
◼ Dobře se už tehdy vědělo, že makadamové Uhlířovy prdele nemohou konkurovat Klementovu strýci Pičorescu a musí proto z kundy ven. Kralevic a pokoutní kumštýř Zaprcaft Zilčar z Kurvohlince látal tehdy šlechtičně po zhynulém a znovu narozeném šlechtici ("Antti Perl", pozn. red.) kompletně celý poševní sekretariát, přičemž ho jeho štychy místy tak vzrušovaly, že pod operačním stolem ustřikoval do kalíšku. Ledva byla práce hotova, Pičorescu spadnul zpět do piglovacího módu a rušně sypal z rukávu jeden příraz za druhým. Šlechtic se, vida svoji napalovanou řiť, dostal do erotického tranzu a věda, že se ještě další tři týdny pohodlně neposadí, počal zpívat pozpátku hymnus "Zachovej nám, Satorye" v rodném ruském jazyce. Uhlíř na to nedbal a celou podívanou vesele sledoval až běda.
◼ Výlov kaprů žlebců, Žehuň 1944
◼ Já se chtěl ptát, co tam kurva dělá Paklíč z pevnosti Boyard. Ale on je to Antti.
◼ To je Lannister. A krmí žlebce pící!
◼ Ne, to je Hlíva Bukmečiar, pedel university v Labakanově Meziříčí. Z toho si nic nedělej, to se plete.
◼ Ale je podobnej jak kurfiřt ze Stuttgartu Hans Uwe Konoplienka Mrduch Epopejev des Zuges Hartmann.
◼ A ve svém volném čase napsal operetu "Ploskonosý buzerant, anóbrž pranic na světe mi tu kurvu nevratí".
◼ Je rovněž autorem řady soch na Karlove mostě i v Kuksu, jmenujme ta nejslavnější: Kunda, Heverle, Mrtvá svině, Baba, Kuřbuřt, Mýdlená stařena, Terpentýn, Zmijí mrdka nebo Kosti. A moje nejoblíbenější sousoší: Vzpoura haptických jeseterů.
◼ Mně se nejvíc líbí socha "Kosti".
◼ Minimalistické období. O Anttim se málo ví, že sloužil jako setník v armádě maršála Kameněva. Na svých cestách prožil nejednu kratochvíli. Onehdá v tuhé zimě 1943 strčil nedaleko Chabarovsku pradlenu do míchačky. Gubernie mu chtěla vyměřit spravedlivý trest. Antti však před vojenským tribunálem využil svého šarmu a uprostřed jednací síně se makabrózně posral tak, až mu ťukla hůl. Zkušené prokurátorce okamžitě navlhlo šasí a zatáhla nezletilého blonďáka do budoiru, kde žádala košilatou zábavu. Oprcala jej tak, že Antti pozbyl schopnost prdění i pískaní na prsty. Na to byl sofort propuštěn z armády. Odebral se tedy do Íránu, kde na svůj oteklý rasomlat chytal baculaté jesetery. Jako návnadu používal husí slezinu a mlíčí z okouna. Nikdy nechyt ani hovno.
◼ Anttiho postelí prošly stovky, ba tisíce žen. Nejvíce ho ale podle kronik vzrušovala Nefertiti, Marie Terezie, Eva Braunová a Dana Drábová. O té nejednou prohlásil, že má místo kundy snad reaktor. Ač žena odporná jak jáhlová kaše, vždy mu dokázala s holí vyvádět takové divy, že když ho těsně po koitu s Dráby chytnul žlučník, chirurg ho odmítl operovat. Anttiho pleť páchla plutoniem a z rekta mu místo obvyklých prolapsí lezl dykobraz s erbem Černobylu. Když doktor Gagajev spatřil ty útroby, zvolal: "Kachel, kachel, maaaaa." A zánět byl v prdeli!
◼ 25 až 30 za večer, podle toho, kolik má v sobě Alpy.
◼ Pamatuj, že jeden z nich bude Antti.
◼ Antti 25x a zbytek mančaftu se šábne o zbylé štychy.
◼ Já po Anttim nejdu. Přes to nejede vlak.
◼ Antti dostane šprcku. Kdo to má vytírat. Ten se tak těší, že už půl roku neprcal. Tomuto období vždy žertovně říká ginko běloba.
◼ Když Antti půl roku neprcá, tak vymřou všichni lemuři kata.
◼ Teď už mu stačí, když autem přejede retardér. A péro se mu zamotá do volantu.
◼ Tohle je legranda proti tomu, když Antti tři čtvrtě roku neprcal, aby se pošetřil na makabrózní bakchanálie ve Skopji. Anttimu se na uších udělaly veliké boule plné syflu, že by z nich Čepkovi na prdeli vyrazil píštěl. V tomto rozpoložení ho potkala selka z Popradu, k nerozeznání od Libuse Havelkové. Když tuto odpornou bosorii Antti zmerčil, rasomlat se mu v kalhotech zduřil jak dragoun, když prohraje ve vrhcábech. Antti počal hulákat "Michal Nesvadba je mocipán, papaláš a Dendy!" a semeno kropil po batolatech blízké obory pro autistické děti. Bohužel dětem se sprchování syflem líbilo, a tak je Antti musel nechat macerovat ve směsi šelaku a vazelíny. Naštěstí vše dobře dopadlo, a do Makedonie už Antti přijel ve Fiatu Duplo.
◼ Také přispěji, tentokrát o Anttiho daleké cestě po Gruzii. Pojednou Antti pojal podezření, že se v Tbilisi houfují mondénní svinské jetelinové pradleny. Chytl nejbližší spěšný vlak a vydal se z Denisova nádraží, nevěda kam. Na pokladně totiž hlučně nahlásil, že prosí jeden lupen do prdele. Již ale u Černého moře při výměně průvodčích přistoupila černošská majitelka jaltské pizzerie U kundy Panna Marie Džugašvili, hraběnka kyjevská a kněžna z Karabachu. Jakmile Antti zmerčil tu směs kultur a ucítil její ondatří pižmo, jeho poklopec byl na odpis. Sličná aristokratka opětovala city jemného blondýna a hned v chodbičce vlaku se makabrózně pochcala. Až do Tbilisi zvířecky prcali a Antti pozbyl své peníze, bo to byla kurva. Do gruzínské metropole tak přijel s prázdným pytlem i peněženkou. Výměnou za síťované punčochy zde propachtoval pudu s jistým Kundashvilim a dodnes tam dožívá v chudobě jako Petr Čepek.
◼ Heliodor Piiiiika.
◼ Dává příkaz k nástupu. Jeho vojáci o něm říkali: "Přísný, ale spravedlivý."
◼ Taky na to dojel.
◼ Ano, u soudu mu toto vmetl do tváře starej. A Bláha divoce přikyvoval.
◼ A Mouka už motal provaz.
◼ Ó, hahá!
◼ A Větrák u toho regulérně honil.
◼ Svůj penis dlouhý 5 centimetrů a široký 15 centimetrů. Konsomolky na něj stály frontu.
◼ Ano jeho penisu se říká cédéčko.
◼ A nebo také "Vachrle pana komořího Kajetána".
◼ Antti si v dobré víře změnil jméno na Gustav Sofort. To je tzv. kapesní Anttiho historie. Hodně populární třeba v Džugašvili.
◼ "Bonáfidé Bórovec – hnusná sviňárna Bórovec."
◼ Štolpa má varlata ve tvaru buližníkových kožených prasat.
◼ Jeho ženou bývala hrbolatá selka z oblasti Vitorazska. Ta měla skřele napuštěné klovatinou a zamřelým kanagonem, který při styku se vzduchem vytvářel balustrády a roje divokých cikád plemene hujafu.
◼ Tyto roje bývaly velmi často silně mrduchtivé. Nelze z toho ovšem nijak usuzovat o selčiných stehenních prsou, čistě prosolených prochcanou solí Karkabus Anál. Tato stehna stvořil sám posvátný mnich z tibetských dolnorovníkových bažin Mučavec a hleděl přitom na mnohé jiné zákonitosti dobrého mrdu a prcu. Selčini klienti často odcházeli s do krve vybroušenými kouty od silného lízání její piči.
◼ Pošlu na tebe bráchu a ten nosí břitvu.
◼ Když ti dluhuje Mirda, dostaneš granát. Když ti dluhuje Antti, je čas se odstěhovat z Evropy. Ale ne do Ruska, tam je pečenej vařenej.
◼ Když dlužíš Anttimu, okamžitě přímou linkou na Bajkonur a do prdele. A jistotu máš, až když opustíš orbit.
◼ Ledva Antti koně píchal, už si z pera lepek kýchal!
◼ Antti vyjel do EU, posral Českou republiku. Agitka jak hrozen.
◼ Antti kapr halibut, Melen prcá křoví!
◼ To je recept na arabskou rybu. S kávou pěkně.
◼ Shnilá pečenina značky Fagor, od malvazu zasyflený Čepek a Holenda + Peki mrdá pana Krbce! Ujgurská receptura nekvalitní pečeně z buvolce!
◼ Připravíte-li buvolce s mrdkou Pekiho z pana Krbce, nebude vůbec cítit vorvaninou!
◼ Salc-hamr prgelan soprofák aliment sajonar hajhata Krmelec rapír Ekvivalento kundr pič prase Katolík Sumec elknon Werich arta Plán smehlík Dobře propečenou vorvaninu servírujeme s buvolcovým ouškem na smetaně a tymiánu, načež prolijeme Pekiho mrtvou Holendovou solí z podkolení jamky ulpěnou na ujgurské pečeni. Vorvanina se dá vychladnout a podává se s mrdkou pana Krbce – tak kyselou, jako mléko ze Sobínského hovnocucu.
◼ Prostřeno – Vydra: "Vorvanina, hmmmm." Boušková: "Asi nějaké... afrodiziakum."
◼ Roláda s vorvaninou bývala vybranou pochutinou v Helvétských Dymokurech na Vitorazsku, kde byla podávána s pečeným kozím hlenem na bukovém prkénku. Místní mládenci zasmrádlým výpekem polévali děvčata, která následně podle staroarménské tradice skákala nahá do jezera Prcalín. Večer pak byl betelný haldoprc a děti se rodily jak v Československu v roce 1974.
◼ Letos pojedeme o dovolené k jezeru Prcalín. Juuu.
◼ Málo se ví, že v jezeře Prcalín bývala poslední kolonie kaprů žlebců. Majkl chystá granát.
◼ Znamenitý granát do ledvinek!
◼ Helvétskou vorvaninu umíval nejlépe připravit jistý zeman von Borowitz. Ten nejprve po tři dny hnětl malvaz z uší Čepka, a až poté se vydal na sběr plodů z křoví, jež cigáni zvou Mastný Sypal v polévce. Do konkoce přidal Satinského kaštany a šokově zchlazenou vodičku na běďary značky Pcháč. Jako garnish přidal mladého sumce. Bohužel, jídlo nikdy nikdo jiný neokusil – zeman von Borowitz dostal vždy během vaření takovou hůl, že musel okamžitě do divadla na hru Masité plece kyprých babic z Mláky, kde prcal hajzlbábu.
◼ Ovšem to není konec celé té žertovné rapsodie. Soudruh Mláka, což bylo krycí jméno J. Moučky, se usadil na zámku v Litomyšli, kde vigorózně prcal pětidenní dceru skladatele Smetany. Té od prcu tak napuchly Langerhansovy ostrůvky, že jí cákal inzulin i z prdele. Ledva vůni omamného hormonu ucítil Antti, okamžitě sedl na svoji tříkolku tovární značky Gerendáš a vydal se za dobrým mladičkým šťouchem. Vzhledem k mizernému orientačnímu smyslu a vinou mlhy z jeho prdele nakonec skončil v Poličce, kde musel vzít za vděk sice grandiózní, ale stařeckou kuřbou od samotného Bohuslava Martinů. Den poté vzniklo jeho stěžejní dílo Otvírání studánek.
◼ Anttiho pratchýně byla po celé vsi známa tím, že ze zahnilých žlebců vyráběla znamenitou zemlbábu. Tu následně prodávala ve svém hokynářství na naměstí Gustava Broma. Jeho pratchýně se jmenovala Palivec. A neměla nohy. Antti dodnes vzpomíná na její vzpíráním vytrénované ruce a grandiózní handjob. Právě Anttiho sperma dodávalo zemlbábe přirozeně odpornou chuť. Anttiho tchánem byl bulharský markrabě z Plovdivu a vévoda Sedmihradyk Varanov Dimastikus Cyklamen Brblev Griliáš von Kukrkafr Johann Friedrich Gréééébe. A býval chovatelem labitzkých mastodontů, které šlechtil přesně podle gusta svého prazetě: s odporným masem a mlékem, které chutnalo jako lebedová cikorka. Antti jej pil už v raném dětství, a proto mu tak sílily lícní kosti.
◼ "Lomikar zahrozil poševní vložkou v ruce a mával s ní prudce pikolíkovi do obličeje. 'Ty prase,' řekl lehce a chytil padoucnici do levé nohy a pravé ruky. Když si servír všiml, že stříhá ušima, zbystřil a očekával odpovídající diškréci. Lomikar se nesmál a vypadal jako egyptský Harambeh, protože ho brala ta křížová epilepsie, honil po stole prázdné panáky a nějak se mu už nechtělo domů. Servír zavolal vrchního směny, který věděl hovno, co s takovou situací. Nakonec se vše dobře vyvrbilo, když dorazil Kozina a ode dveří na Lommiho volal: 'Vrať mi můj tolar, hováde.' 'Hned,' odvětil Lomikar a udusil se.
◼ Nemůže za to zemětřesení Antti? Nebo to byla Malaga 1804?
◼ To byla Malaga. Anttimu dal šenkýř v Malaze podměrečnou ampuli s krvesajem. A rozčílil ho tak, že Antti začal dupat.
◼ Od té doby tam nalévají poctivě. Obnova města trvala 80 let a platili ji hokynáři z celé Andalusie. Kteří nemají žádné peníze.
◼ Ano, proto se dnes Malaga nazývá Bukureštěm Andalusie. Opravu Lisabonu ovšem platil Tomáš Kopecký ze svého.
◼ Proto je to stále ohavné město na úrovni středověkého Bagdádu. Před Zubrovým vpádem do Lisabonu se město nazývalo Kurevec a bylo pod správou kyjevského velkoknížete Romualda. Bratranec Anttiho (pozn. red.)
◼ A po koitu v pravidelných intervalech vykřikuje: "Švábiště chlap!"
◼ Rob je při orgasmu Josef Kemr. Ostatně jako kdykoliv jindy.
◼ A o něm se stejně vědělo, že si kaviár dlouhodobě spajkuje uranem, aby docílil nepřirozené aberace v dolních partiích. Místo kýženého efektu se Kolmogorov dočkal pouze elefantiázy řitního věnce, nacež musel zbytek života chodit přihnutý jako Libíček.
◼ Rob se odkopal. Kompletně. A mluvíš o Jiřinovi nebo Kolmogorovovi?
◼ O Kolmogorovi!
◼ A zde jeho choroba.
◼ Největším snem Adolfa Hitlera hned po dobytí Moskvy bylo, a teď cituji: "Die Grosse Marschparade an der Kukura Seredaj Platz in Tashkent!"
◼ Bohužel se ukázalo, že zduřilé scrotum byl ve skutečnosti Antti v důmyslném přestrojení. Celníkovi řekl, že je Fibingr a začal prdět do svého příručního malovaného džbánu. Málo platný, celník se zazubil a řekl "lavor hoven", což Anttiho triggerovalo a ihned se změnil v ohavného starce. Mezi zuby procedil "Josef Bek".
◼ I přes nemalá příkoří nakonec Antti do Taškentu dorazil, neboť ještě na Rusi se mu podařilo místnímu brašnáři odcizit mulu. Taškent nezastihl Anttiho v dobré kondici, osmihodinová soulož a dvojnásobně dlouhá jízda na milence do Uzbekistánu v Anttim vyvolala silnou nevoli a xenofóbní antipatii vůči ujgurské menšině v uzbeckém pohraničí, kde pojal za ženu dceru místního prodejce hudebnin Kamila Peteraje. Než však stačil zanořit svoj masitý klarinet do její kónické zásuvečky, odjel prvním spěšným vlakem do Samarkandu, kde se vlivem odporného jídla v jídelním voze pozvracel na první nástupiště. V čekárně nádraží následně uloupil bednu rajčat a strkaje si je do recta křičel: "Bedrich Smetana nežije!"
◼ A Anttiho pravé jméno jest: Nemydli-do-toho-barana Buchvaldek. Krátké a úderné.
◼ To má Antti i v cestovním pase. Nedávno ho kvůli tomu nepustili do Laosu, v jejich jazyce to totiž znamená: Pepek!
◼ To samozřejmě znamená, že Laos už neexistuje. Antti buzeraci na hranicích nesnáší dobře.
◼ Křičel: "PoliCELNÍ stát, poliCELNÍ stát. A způsobil zemětřesení s mnoha obětmi na životech.
◼ V Bujích kvůli tomu tenkrát spadla dvouletá prastará sekvoj.
◼ Tak se dohodl s ledkovým starostou laoského města Vaporaz na pravidelné dovážce lékořicových lipánků až před dveře Anttiho jurty. Antti nikdy žádného nepožil, ale vždy přes týden jich našetřil sedm, a udělal si bene tím, že sednul nahou zadnicí do lipánkového lavoru.
◼ Antti dlouho brouzdal po močízbroceném laoském tržišti Gorgon-abdul-Sypal, které se na slunci hřálo a jehož humidita byla nevýznamná – často se u něj mluvilo pouze o uriditě, tedy množství chcanek v ovzduší. Anttiho nozdry a plíce si plně vychutnávaly čpavečné ostré aroma a hltaly božskou zlatavou manu bez upípání. Konečně se Antti prodral skrz oblaka dýmu až k obchodníkovi jménem Kekaton, který mu vnutil šálu od hoven a samovznícením se pustil do mraků. Tu se vítr zavířil a začalo pršet. Ale nepršelo málo, pršelo mnoho – přímo chcalo – a chcalo moc, protože vysoká uridita dostoupila kritického stupně. Antti si zatočil svůj nový kup na hlavě do tvaru smradlavého turbanu přesně v době, kdy se k urinálnímu lijavci přidaly hnědé kroupy. Nádherná duha dokreslila nad Gorgon-abdul-Sypalem malebnou scenérii mračen z prochcaných hoven.
◼ O Anttim se málo ví, že vyráběl kolejnice z marcipánu!
◼ To je jediný způsob, jak Antti sní kojence. A nebo marcipán.
◼ Závist jeho konkurentů ho v kariéře železničního inženýra bohužel zastavila.
◼ Jeho koleje byly vyhlášeny nejchutnější krmi v Peszti, protože je Antti zdvořile poléval lanýžovým olejem a sypal prdelemi krabů poustevníků z Hornovitorazska. Lokomoční firma Borovec i Borovec zhusta dodávala i mašiny, které jezdily na vyjetý fritovací olej, ve kterém si maďarská a polská knížata máchala chlupaté pytle a srala do něj průjemný šlem ze svých nemytých análů, proto se tomuto moku často přezdívalo "Karamelové peří". Tento mok firmy BiB byl paradoxně největším lákadlem pro investory z celé Evropy, oni se pro něj a po něm sjížděli zdaleka nejlépe. Čichali ho, nahřívali na kuchyňských i zednických naběračkách, stříleli si ho z buchen do ledvin, lízali ze země, prášili si jím věnce, hltali ho požeráky, namáčeli si v něm zbytnělé špatně zahojené rány od jehel, prskali ho na konkurenční investory (aby si uvědomili svoji chybu a vytřeli si o ně skřele k zabránění zmaru) a vůbec se přitom nedivili, že jim z nosu prší krev.
◼ Antti tehdá potkal jistého Nachtigala, redaktora závodního listu Kurevnivo. S Anttim se seznámili, když spolu psávali fejetony ve měste Cerekev na Rusi. Anttiho žleby v prdelním záhybu ovšem zapáchaly tak, že Nachtigal urval osm okapů z radniční fasády, za čež dostal včelku do týla hned den poté. Antti osiřel a začal se živit baskingem. Hrát neuměl na nic, tak za peníze chcal v podchodech a na perónech ruských nádraží. I proto na něj ruský lid dodnes vzpomíná jako na Anttiho Chcapečkina. V roce 1936 se rovněž prochcal až na olympijské hry v Berlíně, kde močovinou zkropil samotného Goebbelse!
◼ Málo se ví, že Libíček byl markrabětem na souostroví Vanuatu, kde býval jeho věrným pobočníkem páže jménem Antti. Libíčkovi se Anttiho štíhlost postupem času začala zajídat, proto jej začal v pěti letech krmit směsí ledku, kadmia a žluvího tuku. Vlivem výživné stravy Antti nakynul do rozměrů vzducholodi Hindenburg. Až v ten moment Libina seznal Anttiho konstituci za dostatečnou a pojal ho za manžela. Během dvou roků spolu zplodili osmnáct dětí vzezření malých jelínku.
◼ V ten moment do příběhu vstupuje hajný Gregory, známý prznitel vysoké a pachatel násilí na vepřovém. Když zjistil, že po lese korzuje sada nechutně obézních jelínků, nabil cesiové náboje značky "Císler" a počal honit svůj růží pokrytý pyj. Naštěstí Antti nezapře své mateřské pudy a preventivně plody své lásky s tlustým hercem požil spolu s lahví špatně vypálené kořaly rumunského původu jménem Demeter. Takto začalo dlouhodobé poškorpení mezi Libíčkem a Gregorym, jehož konec je vám dobře znám.
◼ Nic naplat, Antti prožil následná léta s manželem v duchu bytostné animozity. Jejich láska nebyla tak naplněna, jak si slíbili na obecním úřadě ve městě Ratana na Vanuatu, Libíček začal být vlivem stále častějšího požívání nekvalitního šelaku zahořklejší a zahořklejší. Antti svůj žal zapíjel nekvalitním germaniem a směsí fridexu a prošlých jogurtů Danone. Jednou se stala věc, kdy Libina se vrátil z nákupu a místo nekvalitního Danone donesl francouzský Yoplait bez tuku a v záruční době. Antti, ač konstitucí výrazně menší, vrhl se na otylého manžela s vervou podobnou Kanyzovi, když spatří lahev polské Metaxy Buchwaldek. Smrt Jana Libíčka podle přivolaného lékaře nastala okamžitě vlivem městnání Anttiho semene v oblasti hrtanu a jícnových varixů. Antti neplakal, skočil na nejbližší loď a za dva měsíce přistál u břehu italského Janova, kde zemřel na otravu špagetami s burelem. Janovští kronikáři dodnes vzpomínají na pompézní requiem za jeho spásu v janovskom kostele svatého Husopasa, jež navštívil sám florentský kníže Brton i velkokníže lucemburský Prasar se svou chotí přezdívanou svině.
◼ Antti se připlazil do řeznictví U dvou salámů a okamžitě se k němu od pultu přitočil Jagelka. Antti požádal o štědrý výplach své prdele, načež Jagella si k ruce zavolal ze zadních komnat Cibuláka. Všichni tři byli nazí kromě Anttiho a Jagína, proto se Cíba rozhodl proklestit si cestu k Anttiho střívku sám. Hobloval Anttiho věneček jako zedník na pile a řval u toho "Salám a Lajkuj".
◼ Málo se ví, že Antti má v prdeli mydlovar!
◼ Sám Zdeněk Macura mu ho v prdeli postavil z dubových nosníků z novoduru. A bezprizorných lepenkových pelikánů. Od té doby Anttimu nikdo neřekl jinak než "Lábus".
◼ V jeho literárním klubu se Anttimu rovněž přezdívalo Bachmač Meresjev Čapek Hrd! Sám František Gellner se zaujetím obdivoval jeho krví nalité vole a námluvy v kruhu mondénních pradlen z bordelu zvaného Pichlava.
◼ Tyto zlaté časy ovšem skončily momentem, kdy Antti převrhl kameninovou vázu. Pisálek Lermontov ho nařkl z falešného proroctví a uřkl ho na tři pokolení kletbou "Keramzit". Antti se proto nachcal opodeldokem a loktem rozmašíroval moudí zpěvaka Ledeckého. Bohužel, pak začala druhá válka a z Anttiho se stal admirál flotily olověných tapírů. Tito, jak jejich název naznačuje, nebyli zrovna závodními plavci, a tak Antti při námořním obléhání Kyjeva pohořel, a to hned z několila důvodů. Do historie se zapsal jako "zapšklý dědek". Později se svou bandou vousatých lampasáků podnikal loupežné výpravy na Sevastopol, během nichž zemřel Ota Jirák.
◼ Entti kdysi fušoval i malířům do řemesla, a to takovým velikánům, jako byli da Vinci a Rembrandt:
◼ Žaludová káva, to je jak cibulová limeta – limeta to není, ale vyrobí se z cibule!
◼ Já dobrou a kvalitní žaludovkou nepohrdnu nikdy!
◼ Chtěl bych ji taky okusit! S malinním šmé. Můžu?
◼ Samozřejmě! Fantazii se při pití dobré žaludovky meze nekladou. Vychutnejte si sychravé podzimní dny a zkuste žaludovou kávu s malinovým šmé. Žaludová káva Borovec – vyráběná z nejshnilejších bukvic a plodů jasanu.
◼ Odporučujeme také k žaludové kávě podávat vy-ni-ka-ji-cí vývar z proschlých vačnatých prdelí morčat Ubara čtverácky plněných samovzněcujícími magnéziovými šponami – při přístupu kyslíku Vám ručíme za to, že tato svačinka bude trhák.
◼ K žaludové kávě odporučují staré hospodyně a hokynářští obchodníci koženou galanterií přikusovat salmiakové bonbony značky Říha, které vyrábí závody Borovec ve Stráži pod Ralskem. Jeho filiálky se nachází na všech kontinentech a bonbony s příchutí salmiaku nebo durianu s hovny jsou celosvětovým pojmem. Dovedete si představit kouzelnější říjnový večer než takový, který strávíte v rodinném kruhu při sledování močících kurev s dobrou žaludovkou a odpornými dropsy s náplní zvané grt?
◼ Já nejraději souložím na machometána – s turbanem na hlavě a ostrou šavlí v prdeli. Sexuální koučové to nazývají osmanský veleprc!
◼ Nejlépe provozovaný v bezvadném hotele "Prcál" poblíž Roztyl/Chodova. Lukašenkova horoměřická pochva – i tak se někdy přezdívá tureckému proprcu za přítomnosti hutné sedliny.
◼ Tato sedlina musí odolat Anttimu, jehož jedovaté sémě před pěti lety v Žilině propálilo kobaltový stůl maršálka Ľudovíta Mrduljaka.
◼ https://en.m.wikipedia.org/wiki/Duško_Mrduljaš
◼ Nic nebyla maršálkovi platná lamentace a plivání sirnatých slin s obsahem dvojmocného kadmia. Antti se nevzdal a kobaltový stůl pokropil odporným lógrem ze svého perineálního píštělu, který si přivodil jízdou koňmo z města Biškeku do Novokuzněcku. Místní makabrózně-mondénní pradleny nedbaly Anttiho příkoří a nemalé bolesti a z jeho ochablého hroznýše vysály do poslední kapičky jedové sééémě. Co naplat. Antti se sebral a odjel na atomových saních do Moskvy, kde umrdal k smrti dva pluky kukuřičně-boromějských jeřábnic.
◼ Anttiho v roce 1603 přijal na svém dvoře sám jinočanský markrabě Jelínek z Husopas, který Anttimu vděčil za mnohé. Ještě za vlády Jindřicha z Lipé a Mikuláše z Husi s pomocí Anttiho uprchl do Rakous, neboť mu hrozila smrt udusením v proutěném koši. Dodnes stojí v jinočanské kronice červeným písmem: "A následně pan vikomt Antti z Břevnova, Krče, Prdelní Lhoty a Bublavan zvolal: 'Hej, ty koši proutěný, brzy budem v prdeli!'" Nutno dodat, že cestou do Rakous vlasntoručně markraběte zabil. Když ho nedaleko Znojma pochoval, řekl jen: Borovec!
◼ V Moskvě se však udála ještě jedna nemilá událost – za Anttim přišel jistý krocenář a obecný pěstitel kuru Čmaňo a zasyčel na něj: "Pan velkomožný, máte velmi špatný gamut!" Antti začal řvát jak pavián a do močové trubice si vrazil perníkový betlém od mistra Martyho. Pak běžel na radnici s oficiální stížností napsanou svým syflem na ořechu másla, ale ani tam nedoběhl, protože cestou oprcal hnusné negroidní dítě a chytil sněť. Když dítě umlátil molybdenem a řádně ho pohřbil do loje, usmyslil si, že by něco snědl, vystříkal Martyho jezulátko, utrhal mu končetiny, a tak vzniklo první moskevské arcibiskupství ve Voroněži. Byl by to pekný a úspěšný den, kdyby k večeru Antti něsnědl jeřabiny a v následném deliriu nezaložil požár Borodina jiskrou vzinklou třením při prcu s Turkem (tim od Špágra). Dnes už jen na Malvazinkách pokuřuje dýmku a zasněně vzpomíná "bohem požehnaná prdel".
◼ Hoši, nezaložíme na tyhle mrdky blog? Jmenovalo by se to Sarasota příběhy. A byly by tam záložky Anttiho historie a další.
◼ Anttiho historie, sestavy, mediální mrdky, Mirdovy komentáře novinky.cz, co se stalo Libíčkovi, reporty z Barťáku.
◼ O pouhé dva roky později v roce 1605 se Antti, ač nerad, zčuchl s arcikněžnou Pomrdanskou z Polábií a Kozince. Její předností se stala obyčejná odcizená dopravní značka, kterou Antti (po způsobu cikánského čardášku) sám svojí rozbrušovačkou zbavil kořene. Společně se pak s Anttim vydali na strastiplnou cestu po městech Melbourne a Ústí nad Labem, kde jí v druhém jmenovaném porodil a usmrtil syna Davida Goliáše, někdy též přezdívaného "Opičí pipina zvaná Haken". "Pičovole," procedil Antti mezi nosem a spodním rtem a narazil si na hlavu mexický širón z brněnského okruhu. Okamžitě Davida zasedl a uzurpoval si právo na vynikající ústecké nádražní pečenáče, které mu arcikněžna Pomrdanská nerada připravila. Kapitolou samou pro sebe byla část kroniky Bechtěrejevské, do které tehdy v roce 1606 zapsal kurfiřt Hovno následující: "Čuraka nebudeme zde dělati nikomu, ni nám, ni vám; Davith Goliasz, znám jako Affen Scheider anders gennant Haken, usmrtiv byl raplým Anttim zovaným Borovietz Artur Blok von Hessen při dohledu artzi-kněžny Würtenfickenberg auf Labia und der Busenschlick. Nedej zapomenuti tím činem, ty, kdož čísti tyto řádky vděčně umožněnos měl."
◼ Já jsem pro blog. Vnitroblog.
◼ Ještě bych do blogu dal rubriku GIFy z Hospody.
◼ Jo a k tanci i k poslechu link na Bandzone. Já posbírám všechny ty prochcaný historie.
◼ OK. Nalej tam všechny dobrý věci z minula a pojedeme dál tu krasojízdu. Ale většinou to je z Hangoutu bez diakritiky ne?
◼ Chce to korekturovat. Jj, doplnit diakritiku a interpunkci, ať se to dobře čte. Vůbec to posbírat bude dost práce. Nesmí se nic ztratit. Dáme tam i ty krátký? Těch je hodně.
◼ Vole, celej Fantom Print s Nine Days nám může políbit prdel.
◼ Ti řikám. To bude čtený jak hovado a z reklamy nám půjdou strašný mergle. Krátký bych dal. A pospojovat protože spolu souvisej (možná vždycky napsat: pokračování by Majkl/Rob/Mirda).
◼ Ježiš, to bude dobrý. Já vidim, jak sedíme na chatě se sklenkou brandy a do toho si vzájemně čteme ty prochcaný mraky hoven. Takhle chci zestárnout.
◼ Antti léta páně 571 navštívil špejchar Jakoubka ze Stříbra, aby zde poctivě, a jak se tehdy říkalo, po pohansku, nakradl zrní pro své slépky plemene Bujabézr Borowetz, které se vyznačovaly absencí peří, mizernou snůškou vajec a odporným masem. Málo se ví, že purkrabí Antti byl dvorním dodavatelem těchto semikurů na knížečí kvůr samotného Neklana de Rubabu Sereples Baklažán Hruf. Tyto slépky se Anttimu podařilo vyšlechtit ze slimáků, kavek a binturongů postižených dýmějovým morem při jeho cestách po polských panovnických domech. Činil tak za pomoci Petriho misek, rozbitého kahanu a selečích ledvin. Kultivace dementních opeřenců purkrabímu Anttimu trvala osm let a poté co s novým druhem nepochodil na Zemi živitelce v Poznani, roztrhal marcipánovou záclonu kněžny Haliny von Picza a vytřel si s kusem látky věnec. Tento, jak Poláci říkají, hovněný baldachýn (polsky bałdachyenko gowniene) následně posloužil jako předloha standarty kamčatské republiky Masjar.
Moc pěkný. Byla by z toho příjemná audio kniha. :)
OdpovědětVymazat